Střet snů a reality


V inscenaci, která měla v pardubickém stánku paní Thálie premiéru v sobotu večer, se propojuje realita se světem fantazie a nadpřirozenými bytostmi. Skutečnost je přitom trochu jiná než sny, přání a touhy hlavních hrdinů, kteří hledají své životní štěstí. Místo něj však většinou přichází smutek, bolest a zklamání…

Hlavní hrdinka Maja (Jindra Janoušková) je kvůli své představě o dokonalé lásce obětovat vlastní hrdost, důstojnost a nakonec i život, aby nemusela slevit z vysokých nároků a dokázala odpustit tomu, kdo jí tak ublížil…

Její muž, violoncellista Robert (hostující Daniel Rous, který byl v minulosti členem VČD) je zklamaný sám sebou. Má pocit, že nic nedokázal a vlastně ani pořádně neví, co chce. Proto stále odchází od rodiny a zase se vrací, což mu ženské osazenstvo domu nemůže zapomenout… „S Robertem na sebe křičíme, pak se odplazíme, společně si lížeme rány a zatím sbíráme jed na další výpad,“ popsala svůj vztah k otci Majina dcera Millie (Lucie Štěpánková).

Svéráznou figurou je postava Babi Fraochlán (Zdena Bittlová). Je to žena pořádně „ošvihaná“ životem, která si ráda „cvakne“ morušového vína a zakouří vodní dýmku. Má slabost pro nadpozemské jevy a jediné, co si přeje, je být na „jedné lodi“ se svým milým devítiprstým rybářem. Ačkoliv odešel na onen svět, miluje ho mnohem víc než vlastní děti. Šla by za ním hned – kdyby se nebála, že skončí v pekle…

Blízko k ní má Majina sestra Beck (Martina Sikorová v alternaci s hostující Marií Málkovou), která se snaží protloukat životem, jak se dá, ale stále jen tápe a živoří. Proto si „nabrnkne“ staršího milence, ale ani ten jí šťastnou neučiní.

O moc lépe na tom není ani další Majina sestra Connie (Petra Janečková) a dvě přísné, upjaté Majiny tety Julie (Romana Chvalová) a Agnes (Ludmila Mecerodová). Tety se snaží všechny ostatní vychovávat, poučovat a vést k mravnosti. Jak jim to jde, můžete posoudit sami v divadle…

Irská poetika


Uvidíte skvělé herecké výkony, které potvrzují, že pardubický dámský herecký soubor je velmi kvalitní. Potěší i návraty známého herce a dabéra Daniela Rouse a vynikajícího režiséra Michaela Taranta.

Sílu inscenace, v níž byla hodně cítit irská poetika, podtrhla pozoruhodná scéna a také kostýmy Dany Hávové i výborně zvolená hudba.

Škoda jen, že místy byl text až příliš rozvláčný, zejména v první části hry. Ani závěr není vyřešen nejvhodněji – i soudě podle reakcí premiérového publika, které bylo v rozpacích, zda už začíná děkovačka nebo ještě pokračuje příběh.

Také scény, jež měly dýchat erotikou, nevyzněly při sobotní premiéře příliš přirozeně.

Celkový dojem z pardubické Maji ale není špatný. Je to zajímavá inscenace, která může být pro středoevropského diváka působivou konfrontací s irským pohledem na svět…