Po uvedení hry Antilopy švédského dramatika Henninga Mankella bude cyklus scénických čtení Malé inscenace na Malé scéně Východočeského divadla v Pardubicích vzápětí pokračovat!

Na další setkání se současnou dramatikou se můžete těšit v pondělí od devatenácti hodin. „Nabídneme jednu z nejzajímavějších her současnosti – Zlatého draka Rolanda Schimmelpfenniga. Půjde o první české uvedení čerstvého překladu, jehož autorem je dramaturg a překladatel Petr Štědroň,“ řekl lektor dramaturgie VČD Zdeněk Janál.

Cesta na vrchol

Schimmelpfennig (narozen roku 1967) patří již delší dobu k nejpopulárnějším německým, respektive evropským autorům. Je tak dnes samozřejmě i jedním z nejhranějších. Jeho cesta na zasloužený vrchol byla ale postupná.

„Po maturitě začínal jako novinář v Istanbulu, následně vystudoval divadelní režii v Mnichově. Ihned po studiu nastoupil do mnichovské Kammerspiele. Jako dramaturg pak pracoval v Berlíně na významných a progresivních scénách, jako jsou Schaubühne am Lehniner Platz nebo Volksbühne. Svou první divadelní hru napsal v roce 1993 a od roku 1996 je již dramatikem na volné noze. Patří k natolik žádaným autorům, že dnes píše především na zakázky, a to hned těch nejprestižnějších divadelních domů. Jednu sezonu byl také rezidenčním autorem v Deutsches Schauspielhaus v Hamburku.

Za svou tvorbu získal řadu významných ocenění, z nichž jmenujme především dvě Nestroyovy ceny, a to nejčerstvější – Mülheimer Dramatikerpreis pro nejlepší německou hru roku, a to právě za Zlatého draka. Toho Schimmelpfennig i sám režíroval ve vídeňském Burgtheateru – inscenace se setkala s nebývalým úspěchem a byla pozvána na festival Berliner Theatertreffen 2010, mezi nejlepší německojazyčné inscenace sezony,“ pravil Janál.
Schimmelpfennig zdárně pronikl i na česká jeviště. S úspěchem byly uvedeny například jeho hry Žena z dřívějška, Předtím/Potom, Push Up 1-3, Říše zvířat či nejnověji Calypso. Národní divadlo před lety uvádělo jeho Arabskou noc.

A čím Zlatý drak vzbudil v divadelním světě takový zájem?

„Je originálním pohledem nejen na problematiku asijských imigrantů. Odehrává se v čínsko-vietnamsko-thajské restauraci Zlatý drak a v jejím okolí. Mezi syčícími sporáky je mladému Číňanovi vytržen hasákem zub, načež Číňan vykrvácí. Zub se pak vydá na svoji dalekou pouť: nejprve nedopatřením do thajské polévky, poté do úst letušky až nakonec do řeky, po které pluje zpět domů také tělo mrtvého Číňana zabalené v koberci se zlatým drakem,“ podotkl lektor dramaturgie Východočeského divadla v Pardubicích.

„Schimmelpfennig pozoruje vztahy uvnitř i vně restaurace z různých perspektiv. Každé vyprávění má jiné vyznění a atmosféru, muže hrají ženy, ženy muži, mladé hrají staří a naopak, každý herec hraje více postav. Výsledek je působivý, poetický, ale i brutální a plný metafor a hádanek. Jsem si jist, že se má pardubické publikum na co těšit,“ nechal se slyšet Zdeněk Janál.

Mladá režisérka

Při netradiční herecké práci uvidíte Lídu Vláškovou, Petru Tenorovou, Jana Musila, Alexandra Postlera a Martina Mejzlíka. Režijně se scénického čtení Zlatého draka zhostí mladá režisérka Hana Mikolášková.

V pardubickém divadle jste v minulé sezoně režírovala úspěšnou německou komedii Čistírna. Jak na zkoušení vzpomínáte a s jakými pocity se budete do Pardubic vracet?
Na zkoušení v Pardubicích mám jen ty nejkrásnější vzpomínky, protože atmosféra při zkoušení byla skvělá a vždycky, když se chystám do Pardubic na dozor, tak se strašně těším. Takže za nabídku spolupráce na scénickém čtení jsem velmi ráda, protože už se svých Pardubických nemůžu dočkat.

Pracovala jste jako režisérka často na scénických čteních nebo na podobných jevištních útvarech? Co mohou tyto jiné divadelní formy přinést divákům a tvůrcům zajímavého?
Pracovala jsem na nich jak na „zakázku“ pro jiná divadla, tak jsem připravovala několik cyklů v brněnském Divadle Polárka, kde jsem působila jako dramaturg a posléze i jako šéfová. Myslím, že to je forma pro autory, herce i diváky velmi zábavná, protože nabízí značnou koncentraci na samotný text, není tak realizačně náročná, tzn. divák má možnost seznámit se s textem, na který by třeba v rámci tradiční repertoárové dramaturgie nezbyl čas a peníze. A především – ať to chystáte, jak chcete pečlivě, vždycky je to trošku adrenalin a improvizace, což tomu dává zvláštní nádech živosti a bezprostřednosti. Takže z toho večera pak mají všichni zúčastnění pocit jakéhosi průletu dramatikovým vnitřním vesmírem.

Jaký je váš vztah k německé dramatice, respektive přímo ke hrám Rolanda Schimmelpfenniga?
Německé dramatice se v kontextu českého divadla nemůžete jako režisér vyhnout, protože i po stránce historické i v nejaktuálnější současnosti nás německy psaná literatura a německé divadlo ovlivňuje (jakožto náš nejbližší soused) nejvýrazněji. Osobně tíhnu spíš k anglosaské a francouzské literatuře, ale musím uznat, že jsem si i mezi Němci našla své favority a Roland Schimmelpfennig je jedním z nich. Proč, to asi nedokážu jednou větou vysvětlit, je to asi směsice humoru a bizarního nadhledu. A jeho texty v sobě zahrnují předpoklad scénické hravosti, což mám ráda. Doufám, že to diváci poznají i z našeho čtení Zlatého draka.