Do Pardubického letního kina Pernštejn zamířil ve čtvrtek večer režisér Jan Novák. V Tyršových sadech uvedl svůj dokument Občan Havel přikuluje.

„Přikulovat znamená v pivovarské hantýrce koulet prázdné sudy. To byla práce, kterou Václav Havel dělal v trutnovském pivovaru v sedm〜desátých letech,“ vysvětlil Jan Novák, jehož film ukazuje prostředí pivovaru i spolupracovníky, kteří Václava Havla inspirovali k napsání slavné Audience. „Tu pokládám za jeho nejlepší hru,“ řekl režisér zdařilého snímku, který je návratem do paradoxů podivného světa československé normalizace.

Popisuje i okolnosti slavného undergroundového záznamu hry a to, jaký poprask tenkrát vzbudila. Líčí třeba příhodu, jak si herečka Jiřina Bohdalová nechala od své kamarádky lékařky raději naříznout spodní ret, aby jí opuchla tvář a nemusela tak v televizi házet špínu na tehdejšího „nepřítele režimu“.

Nechybí samozřejmě ani svérázné promluvy bývalého člena pardubického divadla, herce Pavla Landovského.
„Nejtěžší na tomto dokumentu bylo sehnat trutnovské ,estébáky’, s čímž nám pomohl pořadatel známého hudebního festivalu Martin Věchet. Většina z nich bydlí na jednom sídlišti v jednom paneláku. Natočili jsme je tajně tak, že jsme zazvonili u dveří jejich bytů, já jsem se s nimi bavil a vedle mě stál hubený kluk, můj syn Adam, který si hrál s telefonem a pod paží držel kameru,“ vysvětlil Jan Novák. „Když jsme na film sehnali distributora, tak měl trochu strach z případných žalob ze strany bývalých ,estébáků’. Proto jsme za nimi museli znovu do Trutnova zajet a ukecat je, aby podepsali souhlas s tím, že jejich výpovědi můžeme zveřejnit,“ vyprávěl režisér dokumentu.

„Většina z nich se s námi bavila, ale samozřejmě zatloukala,“ svěřil se Jan Novák, který prý žádné výhrůžky kvůli tomuto snímku nedostal. „Z toho jsem strach neměl, protože hodně ,estébáků’ zalezlo pod kámen a bojí se vylézt. Když nemají navrch, jsou zbabělí,“ pravil režisér, jemuž prý přišlo jen pár vyloženě negativních dopisů.

„Doba, kdy ,estébáci’ mučili lidi, bohužel odezněla, aniž by je za to postihla spravedlnost. A ti, co dožívají ze sedmdesátých a osmdesátých let, jsou pro mě lidští nýmandi. Většinou nebyli schopni uspět v žádném oboru, a tak se schovávali za tuto svou funkci. A nebo věděli, že to pro ně bude znamenat víc peněz. Spousta z nich pak v otevřené ekonomice neobstála. A ti, co ano, by asi byli úspěšní stejně, protože se k StB zřejmě dali hlavně proto, aby měli nějakou výhodu,“ přemítal Jan Novák, jehož potěšilo, že se dokument líbil Václavu Havlovi.

„On je prostě formát. Když jsem tento film dokončoval, potkal jsem ho někde v divadle a nabídl mu, že má poslední možnost se na něj podívat a něco opravit. Chvíli o tom přemýšlel a pak mi sdělil, že je pedant a že by mi do toho moc kecal, že prý bude lepší, když si ho udělám po svém,“ usmíval se režisér. „Po premiéře na Febiofestu, kterou navštívil, mi špitl, že je dobrý, protože není jen o něm,“ uzavřel Jan Novák.