Kdo viděl filmy Valmont, Báječná léta pod psa, Šeptej či Nejasná zpráva o konci světa, zná tvorbu scénáristy Jana Chicago Nováka.

Kdo spatřil v Pardubickém letním kině Pernštejn jeho snímky Občan Havel přikuluje a Občan Havel jede na dovolenou, zná jeho tvorbu dokumentaristickou.

Kdo četl knihu o bratrech Mašínech Zatím dobrý, romány Milionový jeep, Hic a kosa v Chicagu nebo knihu rozhovorů s režisérem Milošem Formanem Co já vím?, ví, jak Čechoameričan Jan Chicago Novák píše.
A kdo s ním někdy mluvil, ví, že je také neuvěřitelný sběrač a vypravěč příběhů.

Tak vznikl i scénář k filmu Nedodržený slib, který vypráví o talentu, fotbale, válce a pár neuvěřitelných zázracích. Popisuje životní pouť talentovaného fotbalisty Martina Friedmanna, který přežil nejhorší nástrahy osudu a války, ze Slovenska se přes Izrael dostal až do USA, kde se z něj stal nakonec losangeleský starousedlík Martin Petrášek.

Jan Chicago Novák spolu s režisérem Jiřím Chlumským jeho příběh převedli na filmové plátno, obsadili více než stovku herců včetně celé řady známých jmen (namátkou Ondřej Vetchý, Pavel Kříž, Roman Luknár, Filip Renč či Vica Kerekes) a tisíc komparzistů. Vystřídali přes sto prostředí a všechna roční období a natáčeli přes dva roky.

Výsledek jejich práce, film Nedodržený slib, přijel JAN CHICAGO NOVÁK  uvést ve čtvrtek večer do Pardubického letního kina.

V Pardubickém letním kině, které každý rok po celou dobu prázdnin promítá atraktivní domácí i zahraniční snímky, jste už po několikáté. Proč jste se rozhodl do Tyršových sadů znovu zavítat?
Je tady nádherně. Pardubické letní kino je celorepublikově naprosto unikátní projekt, který rád podporuji a byl bych rád, kdyby se i do budoucna udržel. I růžové víno je tu rok od roku lepší. (smích)

Tentokrát jste do Pardubic zavítal s filmem Nedodržený slib, jehož jste scenáristou. V čem vás tento příběh zaujal?
Tento slovensko-česko-americký film vypráví skutečný příběh člověka, který přežil holocaust, a to mimo jiné také proto, že uměl hrát výborně fotbal.

Jak jste se k této látce dostal?

Byl jsem osloven producentem filmu, jestli bych se toho neujal. Přečetl jsem si knížku, kterou napsal hlavní hrdina našeho příběhu Martin Petrášek o svém životě. Pak jsem se s ním také osobně setkal. V současné době žije 
v americkém Los Angeles. Ale já jsem přece jen vytvořil maličko jiný scénář, který se od knížky liší. Asi polovina scénáře v knize vůbec není.

Co bylo pro vás při psaní scénáře nejtěžší?
Asi sdělit autorovi můj názor, že si při psaní knihy nevybral úplně ty nejdramatičtější okamžiky svého života. Snažil jsem se, aby scénář byl dramatičtější než kniha.

Co vás nakonec přesvědčilo, že je to pro vás zajímavé téma?
U filmu je vždycky důležité, aby scénář neustále překvapoval diváka. A musím přiznat, že tento příběh mě pořád překvapoval. Vypráví o člověku, který se sám přihlásil do koncentračního tábora, aby tam mohl hrát fotbal. Odtud se pak dostal do sanatoria, kde mu léčili tuberkulózu. Potom zamířil k sovětským partyzánům, kteří byli mimochodem větší antisemité než Němci, s nimiž se setkal 
v koncentračním táboře. Zkrátka se tu objevila celá řada paradoxů, které mě zajímaly a dodaly scénáři patřičnou šťávu.

Jedno je scénář a druhé jeho převedení na filmové plátno. Jak jste jako scénárista spokojen s výslednou podobou filmu?

Velice. Scénářů jsem napsal celou řadu a troufnu si tvrdit, že tohle je možná zatím nejzdařilejší adaptace, i když jsem u natáčení vůbec nebyl. Ani to není dobré, když se pak scénárista motá na place. Když tam je, tak pak všichni herci běhají za ním, protože mají pocit, že má autentičtější postoj k dané látce. Vznikají tak dvě mocenská centra – scénáristovo a režisérovo – což ve finále filmu moc neprospívá. Proto mám ve zvyku napsat scénář, dát ho režisérovi a ponechat to svému osudu. V tomto případě jsem byl skutečně velmi příjemně překvapený. Výsledná podoba filmu Nedodržený slib je lepší, než jsem si sám představoval.

Kdo z herců vás nejvíce zaujal?
Určitě titulní představitel Samuel Spišák, který měl původně hrát hlavního hrdinu jen ve věku asi od 14 do 15 let. Jak se ale na čas natáčení filmu zastavilo, protože nebyly peníze, on mezitím vyspěl a mohl hrát dál. Natáčení končilo, když mu bylo sedmnáct let. Překvapil mě, jak přesvědčivě zahrál i mladého chlapa, jemuž je přes dvacet. Potěšilo mě, že za tuto svou roli získal i cenu na filmovém festivalu v Portugalsku. Vůbec mám pocit, že šlo o výborně obsazený film. Skvěle
v něm zahrál i Ondřej Vetchý, přestože ve filmu nakonec nemluví svým hlasem a musel být předabován do slovenštiny jiným hercem. Jsou tu opravdu některé zajímavé typy. Třeba při scéně s jedním komunistickým funkcionářem jsem si říkal, že ho hraje člověk, který opravdu komunistický obličej má.

Film byl za Slovensko dokonce nominován na Oscary. To asi člověka potěší, že?
Jistě. Dokonce jsme chvíli byli vedeni jako favorité. Možná i proto, že akademie, která rozhoduje o vítězích, je převážně složena z lidí s židovskými kořeny. Ale pak nás zařízla výběrová komise, která rozhodla, že v poslední době už několikrát za sebou vyhrál film s podobným tématem. To jsou ale důvody a tlaky, které člověk nemůže ovlivnit.