Jezdíme se škodovkou formuli 1 a můžeme být rádi, že na to někdo chodí

Páteční pozvání do Pardubického letního kina přijal MILOSLAV ŠMÍDMAJER (na snímku Luboše Jeníčka). Kromě  filmu Probudím se včera, který se pod širým nebem promítal, stojí tento český režisér, producent a scénárista také za pohádkou Peklo s princeznou, pátým dílem komedie Jak básníci neztrácejí naději či dokumentem o Miloši Formanovi s názvem Co tě nezabije.

Líbí se vám projekce Pardubického letního kina ?
Ano, mám rád jeho atmosféru a obdivuji , že je schopné osmým rokem fungovat. Sám jsem pořádal  v litoměřickém kině nějaký čas projekce  a vím, jak je to náročné.

Co se vám pojí s Pardubicemi?
Nejčastěji sem jezdím za scenáristou Básníků Ladislavem Pecháčkem. Myslím, že píše velice dobře, ale málo. Má znamenitý smysl pro humor a toho by se mělo využít, protože dobrých scénářů na komedii je jako šafránu.

Myslíte, že by mohl vzniknout další díl Básníků?
Určitě ano. Režisér Dušan Klein má přání zakončit kariéru právě Básníky. I herci jsou ve formě.

Jaký si myslíte, že jste režisér?
Hodný, samozřejmě. Když herci dělají, co chcete, tak je zbožňujete. Musíte je ale umět naladit. Vzpomínám si, jak po sobě nechala  Tereza Voříšková při natáčení filmu Peklo s princeznou lézt obrovského pavouka, ačkoliv se jich bytostně bojí.

Co děláte pro to, abyste herce  naladil na správnou vlnu?
Dlouho dopředu s nimi mluvím, aby věděli, co se na místě bude dít.  Pak už záleží na daném momentu  a na formě režiséra i herců.

Kde nejraději natáčíte?
Juraj Herz, který režíroval Spalovače mrtvol, mi jednou řekl, že krematorium je nejlepší místo pro udržení disciplíny mezi herci. Nejhorší nápad je naopak točit u moře, kde se všichni courají a opalují a nikdo nechodí včas. Po letech jsem mu dal za pravdu.

Dáváte hercům prostor pro improvizaci?
Chci, aby přicházeli s vlastními nápady. Než se začne točit, mám technický scénář, kterého se držím. Momentální nápad může zkomplikovat natáčení. Klein mi vyprávěl, že známá herečka přišla s nápadem, který se zdál skvělý, ale pak zjistili, že prozradili vraha.

Co považujete  při  realizaci filmu za nejhorší práci?
Nejhorší je produkovat, protože chodíte k firmám pro peníze a vysvětlujete, proč má film vzniknout. Často není člověk vyslyšen. Je to nepříjemné, ale nezbytné.

Jak začala spolupráce s Milošem Formanem, o kterém jste točil dokument?
Jako student litoměřického gymnázia jsem ho pozval do  místního filmového klubu na přehlídku snímků. Napsal jsem mu dopis a on odpověděl. V životě by mě tenkrát nenapadlo, že člověk takového jména přijme pozvání obyčejného studenta. Dodnes mám dopis schovaný.

Co v něm přesně stálo?
Napsal mi, že až přijede z Ameriky do Čech, je ochoten stavit se v Litoměřicích. Problém byl, že to bylo ještě před revolucí, takže mi to nakonec zakázali. Musel jsem najít odvahu a omluvit se mu, že to nejde. Tím jsme se vlastně trochu sblížili, protože tu dobu znal a ocenil, že má člověk odvahu a naivitu to zkusit.

Jaký je Miloš Forman člověk?
Skvělý a hlavně normální.  Jsem rád, že se za ním mohu kdykoliv stavit a vždy mě přivítá s otevřenou náručí. Úplně by mi stačilo, kdybych to s filmem uměl alespoň z části tak,  jako on.

Jaké bylo natáčení filmu Probudím se včera, kvůli kterému jste přijel?
Snímek se odehrává na gymnáziu v Litoměřicích, kde jsem i já chodil do školy, takže to pro mě mělo jistou nostalgii. S Jirkou Mádlem, který ztvárnil hlavní roli, se dobře spolupracuje. Není už žádným tajemstvím, že se dal při natáčení dohromady s herečkou Evou Josefíkovou.

Do jaké doby byste se chtěl přemístit, kdybyste měl jako hlavní hrdina tu možnost?
Spíše se snažím využít čas, který tady máme. Pokud jde
o realitu, tak je pro mě  důležitá hlavně přítomnost.  K přemisťování rád využívám právě filmu.

Jaké máte plány do budoucna?
V současnosti produkuji dva filmy. První je Vejška režiséra Tomáše Vorla, což je pokračování snímku Gympl. Druhý je režisérská prvotina Jirky Mádla Pojedeme k moři.

Je kinematografie v České republice podporovaná?
Máme štěstí, že českého diváka české filmy zajímají. To třeba Maďaři říci nemohou. Nejtěžší je u nás film zaplatit. Většinou se financuje pomocí skrytých reklam,  dotace nejsou nijak velké. Levný americký film stojí půl miliardy,  český dvacet milionů. Chtěl bych mít ve filmu triky jako z Harryho Pottera, ten má však rozpočet tři miliardy. Takže jezdíme se škodovkou formuli jedna a můžeme být rádi, že na ty závody vůbec někdo chodí. 

Kristýna Turečková