Do modelingové soutěže jsem se přihlásil v podstatě z legrace. V Pardubicích byl ten den casting do soutěže Ellite Model Look a já měl volné odpoledne. Škola mi skončila ve dvě a trénink začínal až v sedm. Já jsem seděl doma a přemýšlel, co bych dělal. Pak jsem si vzpomněl, že mi mamka říkala o castingu, a že bych to mohl ze srandy jít zkusit. Tak jsem si řekl, že tím aspoň zabiju čas a dám si tam kafe. Šel jsem a do soutěže se přihlásil. Člověk se nesmí bát něco zkusit, protože nikdy neví, jak to celé může dopadnout.
Celostátní kolo soutěže jsem vyhrál v roce v 2018, když mi bylo šestnáct. Z celého finálového večera si nejvíc pamatuji na závěrečnou choreografii. Nacvičovali jsme ji snad týden dopředu a já to při tom finálovém večeru zkazil. Myslel jsem si totiž, že mám ještě chvíli čas a že jsou teď na řadě holky. Šel jsem v back stage za nimi a posmíval se, jak se soukají do šatů. Přitom už jsem měl být dávno na molu. Pak pro mě někdo z organizátorů přiběhl a já šel na molo úplně poslední, snad minutu po všech ostatních. Když mě potom vyhlásili jako vítěze, bylo mi hrozně trapně.
Velké překvapení pro mě bylo, když si mě vybrali na přehlídku pro Versace. Doteď nevím, jak se ke mně dostali. Najednou mi přišla zpráva z agentury, že mám možnost pracovat pro Versace, že jsem v užším výběru modelů. Přijel jsem do agentury do Prahy, nafotili jsme fotky a podle požadavků klienta jsem natočil i video. Agentura jim to poslala a čekali jsme. Nijak jsem se nestresoval a netrápil se tím, že když mě nevyberou, budu nějakou dobu bez práce. Vlastně jsem vůbec nečekal, že by si mě vybrali, neviděl jsem pro to důvod. O to víc jsem byl rád, když to dopadlo. Celé to pro mě bylo nezapomenutelná zkušenost a já si tu práci moc užil.
Nemyslím si, že mi modeling něco vzal. Nebo jsem si toho zatím nevšiml. Dal mi ale určitě spoustu přátel, možností a zkušeností. Mám moc rád angličtinu, takže si vždycky užívám, když s lidmi z branže můžu mluvit anglicky. Úžasné je na tom i cestování. V Singapuru, kde jsem byl na tři měsíce, jsem měl spoustu volna, takže jsem to tam mohl všechno prozkoumat. Taky jsem tam potkal jednoho Američana, se kterým jsem si moc rozuměl a jsme spolu pořád v kontaktu. I když může být modeling psychicky náročný, já to nevnímám. Klienti dopředu vědí, koho by si představovali, a tak hledají určitý typ. Je důležité si uvědomit, že takových lidí, kteří jejich představě odpovídají, je v modelingu spousta, takže když si klient nevybere zrovna vás, není to žádná katastrofa. Ten tlak je spíš na holky.
Studuji poslední ročník tady na střední elektrotechnické škole, což je převážně klučičí škola. Ze začátku byli všichni překvapení. Moc často se nestává, že by za učiteli přišel nějaký kluk s tím, že potřebuje odletět kvůli modelingu. Ve škole mi ale všichni vyšli vstříc a podporovali mě, možná i proto, že mám obecně dobré známky. Vždycky jsem chtěl jít na vysokou. Nikdy bych si neodpustil, kdybych nešel, prostě mě to tam nějak táhne. Za pár týdnů maturuju a pak bych chtěl do Prahy na ČVUT. V Praze sídlí i agentura, která mě zastupuje, takže by to bylo jednodušší, co se týká nějakého focení a práce. Škola a modeling jsou pro mě, co se týká priorit, do budoucna na podobné úrovni.