Městský rozhlas není vůbec špatná věc. Tedy, pokud je mu rozumět a hlavně, pokud občany města nevyděsí dříve, než se z něj dozvědí, o co jde. A přesně tak to, bohužel, funguje v Pardubicích. Každý začátek veřejného vysílání totiž jakoby občany připravoval na katastrofu. Například já si oddechnu vždycky až v době, kdy monotónní hlas, ze kterého mrazí, oznámí, že se chystá „pouze" Festival vína, Pernštýnská noc či třeba jízda na bruslích a nikoliv konec světa, jak vždy zpočátku předpokládám. Nijak zvlášť nápaditá znělka a ještě horší následný robotický hlas vycházející zřejmě ze záhrobí totiž předtuchu něčeho hrozného přímo vytváří. Jistě nejsem sám, kdo si v tu chvíli vzpomene na hlas z amplionu v blízkosti pražského kostela svatých Cyrila a Metoděje, kde nacisté v červnu 1942 „lákali" ven parašutisty, kteří zabili Heydricha: „Vzdéjte se. Nyc se vam nestane…" – To opravdu není možné, aby výzva či oznámení začala v městském rozhlase nějakou veselejší hudební upoutávkou a poté, aby někdo docela normálním, obyčejným a příjemným hlasem, který klesá a stoupá s interpunkcí, sdělil, o co se jedná?  Tlampačům, které jsou nyní zřejmě napojeny na onen svět, by tím tak mohlo v Pardubicích konečně odzvonit…