Možná by to v Pardubicích chtělo novou hymnu. Za sebe navrhuji přetextovaný hit Judity Čeřovské: „Řekni, kde ty lidi  jsou, co se tady mohlo stát? Řekni, kde ty lidi jsou, kde mohou být?"

Lidé v Pardubicích tak nějak došli. Ne, opravdu mi nepřijde normální když na druhou nejvyšší fotbalovou soutěž přijde lehce přes 500 fanoušků.
Klobásy mají Pod Vinicí vynikající, pivo teče, Pardubice se nebabrají někde v sestupovém pásmu, ale dá se na jejich hru dívat, fotbal rozhodně nenudí. Tak kde je problém?
V čase zápasu? Nevím, ale sobota od 10.15 mi nepřijde jako nějaký úlet. Manželku nechám v klidu doma péct husu, neotravuji ji, vyrazím s odpadky, náhodou zabloudím na fotbal, cestou domů koupím růži, kdyby případně měla s prodlouženou zdravotní procházkou problém. Je vyřešeno, ne? Plus 600 lidí!

Za mě neobstojí ani argument, že stánek, kde Pardubice hrají druhou ligu, je ruina. Jasně, není to Camp Nou v Barceloně. Jenže stojíte hned u hřiště, žádná jáma na mamuta mezi hrací plochou a hledištěm. Tenhle stadionek je starý, ale roztomile útulný.
Velkým bonusem navíc je, že Pardubice nemají žádný tým žoldáků. Jednoho hráče potkáte na cyklostezce, druhého ve frontě v supermarketu, třetí vám prodá kopačky v krámě se sportovními potřebami… Tihle obyčejní chlapci si zaslouží mnohem větší podporu než hrstku statečných.

Co bude na jaře, pochlapíte se? A pánové, nakonec manželky můžete vzít s sebou… Vykoupit se lze pak divadlem (se skřípěním zubů i baletem), na to budou drahé polovičky slyšet. A uvidíte, že „blbý" fotbal pak přispěje k harmonickému rodinnému životu.