V souvislosti s redukcí počtu středních škol jsem si od paní krajské radní Pernicové vysloužila nálepku nedůvěryhodného populisty, který se chce zalíbit za každou cenu a bez znalosti věci. Mrzí mne, že se paní radní snižuje k útokům založeným na polopravdách a lžích, zastírajíc vlastní nekompetentnost.

Nejlepší řešení? Ne!

Jsem přesvědčena, že jako primátorka Pardubic a občan Pardubického kraje mám nejen právo, ale i povinnost se vyjádřit ke připravovaným změnám v pardubických středních školách, zejména k redukci počtu studijních míst. Při nejlepší vůli nemohu nenapsat „k optimalizaci škol“, neboť ta je výběrem nejlepší varianty z možných. A tou pro mě soubor nekoncepčních rozhodnutí Pardubického kraje v oblasti školství rozhodně není.

Je mi líto, že jsem paní radní pobouřila tím, že hovoříc o nových oborech na chemické průmyslovce, nepoužívám jejich správné a přesné názvy. Já se ale nedomnívám, že v této diskusi o středních školách je „tabulkový“ název oboru tím největším problémem.

Proto mě mrzí, že se paní radní více nezamýšlí nad tím, co říkám, a nad důvody toho, proč její informace a argumenty přijímám s nedůvěrou.
Nezpochybňuji, že jsem jako členka krajského zastupitelstva loni v červnu hlasovala pro změny ve školství. Stále si myslím, že je třeba reagovat na klesající počty studentů a na potřeby trhu práce. Pokud si ale dobře vzpomínám, schválený dokument nehovoří o slučování potravinářské školy se Střední odbornou školou (SOŠ) a Středním odborným učilištěm (SOU) Poděbradská, ale o sloučení Poděbradské se školou a učilištěm v Rybitví (viz web Pardubického kraje).

Po medializaci faktu, že rybitevská škola krátce předtím prošla rekonstrukcí a modernizací za více než 100 milionů korun (z veřejných prostředků), přestalo se o slučování škol mluvit.

A náhle se objevil další „koncepční“ nápad na sloučení potravinářské průmyslovky, pro změnu se školou v Poděbradské.

Proč ta kritika?

Proč jej kritizuji a proč jsem hlasovala proti? Zaprvé proto, že jsem pro zodpovědné rozhodnutí neměla dostatek informací, neboť podklady jsem dostala dva dny (?!) před jednáním krajského zastupitelstva a o odložení hlasování jsem marně prosila. Nebyla a nejsem přesvědčena o tom, že sloučení je krokem koncepčním, vedoucím k úsporám a zkvalitnění středoškolského vzdělávání v Pardubicích.

Zadruhé jsem sloučení odmítla proto, že k získání podpory zastupitelů se paní radní na tomtéž zastupitelstvu 17. února nerozpakovala použít lži, tvrdíc, že Střední průmyslová škola chemická (SPŠCH) má ministerstvem školství schválené otevření dvou nových oborů a prostory v Poděbradské tedy nutně potřebuje. To prokazatelně nebyla pravda. O zápisu obou oborů do rejstříku škol a školských zařízení rozhodlo ministerstvo školství až týden po jednání zastupitelstva, přičemž otevření jednoho z nich podmínilo uzavřením dohody s ministerstvem vnitra.

Ostatně, v případě chemické průmyslovky, jejíž sloučení s potravinářskou školou bych já, ale i řada odborníků, považovala za logičtější a hospodárnější krok, to není jediná podivnost. Škola koncem ledna zveřejnila seznam oborů pro přijímací řízení na následující školní rok, ve kterém, v rozporu se zákonem, uvedla i dva v té době ještě nezapsané obory.

Paní krajská radní strpěla to, že ředitelka SPŠCH nerespektuje školský zákon, a následně vědomě o zapsání oborů do rejstříku lhala i krajským zastupitelům.

Alarmující na celé situaci je to, že krajská reprezentace, přes veškeré proklamace, evidentně nemá potřebu jakékoli změny konzultovat s těmi, jichž se týkají, v našem případě s městem.

Mediální výkřiky typu „Pojďme si o tom pohovořit“ si pak mohu vysvětlit jen jako naprostou ztrátu smyslu pro realitu. Paní radní, proč jste o připravovaném zásahu do středního školství v Pardubicích nehovořila třeba na společné schůzi rad kraje a města 3. února, tedy dva týdny před jednáním krajských zastupitelů, kteří o sloučení škol rozhodovali? Těžko pak věřit tomu, že kraj ve věci středního školství postupuje průhledně a koncepčně.

Štěpánka Fraňková, primátorka Pardubic