Zákon, který výrazně urychlí přípravu staveb, je to nejdůležitější, co může tato vláda udělat pro budoucnost. Netýká se to jenom věčně a právem omílaných dálnic. Za nekřesťanskou drahotu nájmů zejména ve velkých městech může to, že se prostě nestaví. A když chcete žít levněji ve vlastním domě, musíte projít ponižující papírově razítkovou procedurou.

Proč tedy takový odpor? Krom památkářů a zelených se bouří i instituce mnohem vážnější, třeba soudy. Jsou dva důvody. Jeden povrchový a jeden zásadní. Klára Dostálová postupovala trochu příliš kovbojsky. Nenamazala dopředu dost medu kolem úst patřičným funkcionářům a nyní se jí to vrací.

Martin Komárek.
Glosa Martina Komárka: Pořád moc mrtvých

Ten důležitější důvod? Až dosud mohl do stavebního řízení mluvit skoro každý, tedy krom samotného investora, chce se říci. Lidé i instituce si na svou moc zvykli. Nyní, když mají být o něco zkráceni, zdá se jim, že je ničeno obecné dobro.

Na jejich názory a připomínky je potřeba brát co nejpečlivější zřetel. Nikoli však na bolestínské skuhrání o tom, že je to ve „prospěch developerů“. Pokud se zrychlí veřejné i soukromé stavby, prospěje to každému. Vláda by ovšem měla být schopna také jasně doložit a vysvětlit, že nehodlá vybetonovat Šumavu a vystavět burdž al Karlštejn. Kompromis však nesmí znamenat, že se bude stavět stejně pomalu a draze jako dosud.