No, co s nimi? Pokutu nezaplatí, záchytku nezaplatí. Nemají výčitky, že kompletně znečistí záchody třeba ve zdravotnickém zařízení. Kvůli nim se zbytečně vydávají do terénu záchranáři, kteří mohou chybět jinde. Náprava? Žádná. A přeci tomu tak nebylo vždy. Stačí zavzpomínat na devatenácté století. Proč?

Citujme z webu vězeňské služby o historii pardubické věznice:  „V roce 1854 vstoupil v platnost takřka univerzálně použitelný zákon číslo 96 říšského zákoníku, který legalizoval policejní dohled nad živly, vyhýbajícími se práci a živícími se žebrotou, nebo oddávajícími se potulce. Avšak teprve třicet let poté konečně vyšel zákon číslo 89 říšského zákoníku, uzákoňující existenci donucovacích pracoven… …Pardubická zemská donucovací pracovna zahájila pak svou blahodárnou činnost ku dni 1. října 1891 a byla ustanovena pro 500 káranců," Prosté, jednoduché, účinné a prospěšné. A kam jsme to dopracovali dnes?

Nejrůznější nesmyslná pravidla z Evropská unie, nevymahatelné zákony, které mají chránit slušné lidi a hlavně po nikom nechtít práci, protože je přeci nedůstojná –  alespoň tak nám to nedávno vzkázal Ústavní soud. Co na tom, že společnost se dopředu rozvíjí jen z vlastní vykonané práce. Trendem moderní doby zřejmě je učit se nedělat nic a jen natahovat ruku. Kam tohle povede, je jasné snad i slepému. Tahle byrokratická mašinérie, kde má každý jen práva a na všechno nárok bez povinností a za zadkem „veřejně prospěšné organizace", které mu vydupají další a další benefity, se chystá k hodně bolavému pádu. A nejvíc to bude bolet právě ty poctivě pracující…