Na prezidentské kandidáty je potřeba pohlížet také jako na potenciální vrchní velitele ozbrojených sil České republiky. A tak jsem si zkusil dát dohromady jakýsi žebříček adeptů.. Dám-li galantně přednost ženám, nemohu nejprve nevzpomenout nedávné fiasko Karolíny Peake v čele obrany. Po této zkušenosti jsem nabyl přesvědčení, že ani hodná, nenápadná, milá a tichá herečka a ani velitelsky se tvářící někdejší televizní šéfka by armádě velet neměly. Notorickou uchazečku o jakýkoliv vysoký post, která v minulosti kandidovala snad do všeho, si sice dovedu velice dobře představit, jak dominantně velí, křičí a rozkazuje, ale nejsem si úplně jist, zda by to mělo být na poli vojenském… Prostě armádě by měl velet muž! Jenže jaký? Pokud by to náhodou měl být nějaký šlechtic, tak by rozhodně nesměl usnout. Myslím na vavřínech. Mohlo by totiž hrozit, že by si nechal zdát o znovuzavedení vojenské povinnosti. A co hůř – po vzoru jeho knížecích předků by se vojna mohla klidně protáhnout na čtrnáct let… Nabízí se tedy kandidát z Vysočiny. Už kvůli svému příjmení. Jeho slavný čestný, chrabrý, spravedlivý, poctivý, pracovitý a sympatický jmenovec totiž dokázal svého času pobláznit přes televizní obrazovku celé Československo. Ozbrojeným složkám velet uměl (byť policejním) a dotáhl to dokonce až na majora…
Dalším mým favoritem na velitele armády by mohl být muž, ze kterého by měl jít svým způsobem trochu i strach. Holou hlavou s malým odbarveným ježkem by takový drsňák jistě nic nezkazil a kdyby navíc přidal tvář jako vymalovanou, mohl by znejistět i přízrak terorizující v 60. letech minulého století celou Francii, na kterého byl tenkrát krátký i slavný komisař Juve…
V čele armády to chce každopádně silnou vůdčí osobnost. Už proto kdyby náhodou a čistě teoreticky došlo ke střetu naší armády kupříkladu s japonskou, mohl by v čele vojsk země vycházejícího Slunce stát někdejší potenciální spasitel naší republiky, který by si, těžce zhrzen, chtěl určitě vyřizovat účty…
