Tajemná řeč projektů, kontinuálních výzev, “ropů“, integrovaných operačních programů, národních podpor atd. nesrozumitelnosti a nepochopitelnosti ještě napomáhá. Když se to ale zjednoduší, řeč je o penězích a byla by škoda je nezískat. Taková šance se už nebude opakovat. V případě Národního hřebčína jde ale o hororovou záležitost. Všichni roky vědí, že je starobylý areál nutně potřebuje. Ministři se scházejí, jejich podřízení také, vyjednávají, vydávají společná prohlášení, mění vedení hřebčína a čas vesele letí a letí. Pak se s hrůzou zjistí, že roky utekly jak voda a přes všechny řeči by se nemusela žádost o dotaci ani stačit podat. To by byl pěkný malér pro všechny. Když už to vypadá beznadějně, dojde na „zázrak“. Ať pak ať někdo tvrdí, že agenda kolem Evropské unie je nuda - v tomhle případě jde o pěknou porci adrenalinu.