I ty víš jak Automatický mlýny melou, zpívá se v písni Klenot od Vypsané Fixy. A mlýny takovým pardubickým klenotem opravdu jsou. Mnozí Pardubáci je dlouhá léta vnímali jako ikonu, která pro ně však byla takovým tajemstvím.

Málokdo tušil, co se uvnitř skrývá, přesto Gočárova architektura lidi očarovala. Když potom mlýny domlely, dostalo město nabídku na jejich odkup. Upozaděnou dominantu však radnice tehdy odmítla koupit. Obava z toho, že mlýny odkoupí soukromník, který z nich udělá například prosté sklady, tak byla na místě. Můžeme ale mluvit o obrovském štěstí, štěstí pro mlýny i pro celé Pardubice, že se do Automatických mlýnů tehdy zamiloval pražský architekt Lukáš Smetana, který se rozhodl je probrat k životu.

Po odkoupení areálu hned zboural plot a přitáhl do něj akce, kavárnu a pekárnu. A s tím také davy lidí, kteří si velmi rychle zvykli ve mlýnech trávit volný čas. Znovu ale přišlo na scénu město a s ním i Pardubický kraj, když konečně ve mlýnech uviděly obrovský potenciál. Uplynulo tak pár let a v areálu národní kulturní památky narůstá stavební ruch. Vzniká tam nové kulturní centrum. Jedna z největších pardubických dominant ožívá. A největší zásluhu na tom má soukromý investor.

Areál Automatických mlýnů se mění před očima. Lešení přibývá a zase mizí, kolem se točí jeřáby a pobíhají dělníci. V hlavní budově vzniká krajská galerie.
FOTOGALERIE: Automatické mlýny, jak je už nikdy neuvidíte. Nakoukněte dovnitř