V sobotu ve 14 hodin skončí historicky první přímá volba prezidenta České republiky. I přes mnohé negativní jevy spojené s předvolební kampaní se ale ukázalo, že zavedení přímé volby nebyl krok mimo. Přestože budou letošní volby spojeny s několika zřetelnými přešlapy, ani náhodou se to nepřiblížilo frašce, ve kterou se změnila nepřímá prezidentská volba před pěti lety.

Volební týmy obou kandidátů udělaly dost chyb, ale mnoho věcí se jim zase povedlo. Miloš Zeman dokázal v poslední fázi kampaně zklidnit svou přirozenou útočnost a Karlu Schwarzenbergovi se zase podařilo odstřihnout se od nepopulární Nečasovy vlády. Média dokázal na svou stranu získat současný ministr zahraničí, což jistě také není nijak překvapivé, protože jeho soupeř je známý svými urážkami na adresu novinářů. Schwarzenberg také zcela ovládl sociální sítě a internet obecně, Zeman je zase velmi dobrý řečník, proto byl o něco přesvědčivější v debatách.
Voliči již v prvním kole ukázali, že preferují výrazné kandidáty a silné osobnosti. Kampaň před druhým kolem byla alespoň zpočátku dost vyhrocená. To nebylo žádným velkým překvapením, jelikož Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman jsou názorově velmi odlišní kandidáti.

Emocí bylo ale skutečně příliš. Lidé vzali volby za své, na internetu i na ulici se o nich živě diskutuje. Bohužel se však diskuse mnohdy proměnila v otravné přesvědčování o „nezpochybnitelných" kvalitách jednoho kandidáta či „hrozivých" chybách druhého. Svým emocionálním nábojem se volby přiblížily spíše soutěžím typu Česko hledá SuperStar. Konkrétní lidé prostě vzbuzují v lidech více pocitů než anonymní  stranické aparáty.

Přitom prezidentské volby zdaleka nedosahují důležitosti voleb parlamentních. Pravomoci prezidenta jsou velmi omezené, proto třeba celá diskuse o Benešových dekretech byla v podstatě zbytečná.