Svoboda, posedlost, hra i umění. To jsou pro některé sprejery graffiti. Jak se z fenoménu undergroundového umění ale stanou čmáranice na památkách nebo veřejných záchodech? Jednoduše. Ne každý sprejer je umělec.

Vídáme je všichni a často. Malůvky v podchodech, podpisy na zdech, výjimkou nejsou ani sprosté nebo rasistické obrázky na zastávkách. Jindy to ale mohou být velkolepé barevné obrazy, které rozzáří jinak pochmurný kout města.

Co jsou tedy graffiti? Vandalství nebo pouliční umění? Většina lidí má na tuto otázku jasnou odpověď. Někteří sprejerství obdivují jako druh umění, další ho bez váhání odsuzují. Je to ale tak jednoduché?

Vandalové se takto vyřádili v sobotu 23.7. v podvečerních hodinách (18:30-19:00). Případ řeší Policie ČR, protože škody přesahují několik tisíc korun.
Vandal poničil veřejné záchody v Grandu, jsou zavřené. Zanechal po sobě stopy

V případě, že se z legálně provozovaného umění stanou pouhé čmáranice na veřejných toaletách nebo někdo poškodí cizí majetek, v horším případě kulturní památky, tak asi ano. Protože ne každý, kdo vytáhne fixu nebo si koupí sprej, je sprejer, natož umělec.

Jejich kultura mluví jasně a má pravidla, třebaže nepsaná a oddělená tenkou hranicí. Sprejeři mluví o totální svobodě. O zábavě, posedlosti, hře i umění. Ti, kdo pravidla nerespektují, jsou podle nich ve většině případů děti. Opravdový sprejer totiž respektuje památky, zákony, stejně jako díla ostatních.

Popularita malování podpisů a pestrobarevných nápisů zapříčinila, že většina měst zpřístupnila plochy, kde je sprejování a graffiti povoleno. I přesto se však najdou tací, co raději počmárají soukromý majetek. Znamená to, že když sprejer neporušuje zákon, není to ono? Možná jim chybí adrenalin a možná špetka rozumu.