Kromě toho, že kvůli zahalené půlce obličeje na ulici nepoznávají své známé, mají roušky i další nevýhody. Špatně se s nimi dýchá, většinou se lidem nehodí k outfitu a navíc jim ukusují kus dne, jelikož je musí neustále vyvářet a žehlit. Taková rouška má ale jedno velké pozitivum – její předností je ochrana. Rouškou člověk chrání sebe i ostatní.

A právě tento návyk, který se v dnešních dnech stal automatikou, by si lidé měli odnést do budoucna. Ve chvíli, kdy se nebudou cítit dobře, ale zároveň budou muset vyrazit mezi lidi, vezmou si roušku. Nebude se pak stávat, že v čekárně u doktora nakazí chřipkou jiného člověka, někoho zdravého, kdo například čeká jen na potvrzení. Nebo že kvůli němu začnou chrchlat další tři kolegové, když přijde do práce s kašlem. Do situace, kdy je nám nepříjemně vedle nastydlého člověka, se za rok dostaneme nesčetněkrát. Přitom řešení je tak jednoduché, škoda že nám ho musel ukázat až koronavirus.

Smutnější ale bude, když se z toho nepoučíme. Jak se totiž v posledních dnech ukázalo, lidé velmi rychle zapomínají. Vedle roušky tvoří jejich základní výbavu rukavice, které nosí na nákup. Jakmile jídlo naloží do auta, při vrácení košíku se zbaví i rukavic. Někteří vědí, co se sluší a patří, a vyhodí je do nejbližšího odpadkového koše, jiní je upustí na zem, takže jsou pak kusy igelitů rozfoukané v centru Pardubic a jistě i v dalších městech. Jiní rukavice, s nimiž ohmatali vše možné, nechají v odloženém vozíku, zřejmě jako pozdrav pro dalšího nakupujícího. Zatímco se tito lidé naučili nosit roušky, aby ochránili sebe i své okolí, zapomněli při tom na dávno vybudované návyky, jako je například vyhození použité věci do koše. Jenže i tím mohou ostatní ohrozit.

Právě je vhodná doba na to, abychom si uvědomili, jak je ohleduplnost ke zdraví nás i druhých důležitá. A přestože všichni chceme, aby tahle zvláštní doba byla už za námi, tohle uvědomění bychom si s sebou měli nést dál.