Nápad je to chvályhodný, nelze si ovšem nevšimnout, že je to další z paradoxů pardubické komunální politiky. Na celostátní úrovni je to totiž právě hnutí ANO, které založilo bytí své vlády na podpoře KSČM a dalo tak komunistům největší rozhodovací pravomoci od roku 1989. Podobných střetů s Prahou nalezneme v Pardubicích víc.

Radnice rok co rok vyvěšuje tibetskou vlajku a protestuje proti okupaci tohoto území Čínou, zatímco vládní představitelé se „klepou“ při představě, že předseda Senátu Miloš Vystrčil vyrazí na Taiwan. Rovněž při poslední prezidentské volbě bylo možné sledovat paradoxní situaci, kdy Andrej Babiš veřejně podporoval Miloše Zemana, zatímco čelní pardubičtí představitelé ANO na sociálních sítích vehementně propagovali Jiřího Drahoše.

Abychom nezůstali jen u babišovců, hejtman Martin Netolický během nouzového stavu poměrně ostře kritizoval vládu, jejíž součástí jei jeho ČSSD, byť „svého“ ministra Jana Hamáčka kritiky ušetřil. U Netolického je ovšem nutné poznamenat, že vládní angažmá sociálních demokratů odsuzuje dlouhodobě.

Optimista by řekl, že je dobře, že komunální politici mají vlastní hlavu a nepapouškují jen názory svých nadřízených. Na druhou stranu takový názorový rozkol přivede člověka na myšlenku, zda mnozí politici oportunisticky nekandidují za stranu, s níž myšlenkově nemají nic moc společného, ale která je pro ně nejrychlejším výtahem k moci. I pesimističtější vysvětlení je ale pořád lepší, než kdyby se lokální politici báli mít vlastní názor.