Vítejte v exkluzivním klubu, jehož členy jsou Ázerbájdžán, Bulharsko, Slovensko, Maďarsko, Turecko a Rusko. A od středy i Česká republika. Tyto státy neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí nebo od ní později odstoupily.

Po sedmihodinové diskusi ji většinou dvou hlasů odmítl Senát. V tomto případě se musejí shodnout obě parlamentní komory, sněmovna už se jí tudíž nebude zabývat. Pokud někdo neví, jak vypadají kulturní války současnosti, spor o Istanbulskou úmluvu je její typickou ukázkou. Jak připomněl šéf horní komory Miloš Vystrčil (ODS), dokument projednala Sobotkova, Babišova a Fialova vláda. Všechny ji doporučily ke schválení: „Nikdo nenapsal, že se jedná o trojského koně, o otrávené jablko a že nám něco zásadního hrozí. Proto pan ministr Blažek řekl, že není bezprostředně potřeba žádné změny našeho právního řádu.“

Pomáhat obětem násilí můžeme i bez Istanbulské úmluvy, myslí si senátor Zdeněk Hraba:

Domácí násilí je velký problém, za který se mnoho lidí stydí. A neřeší to.
Pomáhat obětem násilí můžeme i bez Istanbulské úmluvy, tvrdí senátor Hraba

Jenomže ultrakonzervativní zákonodárci či jejich marketingoví plagiátoři vytáhli kartu ohrožení tradiční rodiny, krutého odnímání dětí, povinného nahrazování biologického pohlaví genderem. To vše lze označit za tmářství, politický kalkul nebo za hloupost. Dokonce se můžeme, stejně jako ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN), za tento výsledek stydět. Nebo společně se senátorem Markem Hilšerem připomínat, že „od roku 2003 bylo podle odhadů partnerem zavražděno 252 žen, 162 000 jich ročně vyhledá lékařskou pomoc kvůli domácímu násilí a každá třetí s ním má zkušenost“.

Přesto není nutné sklouzávat k sebemrskačství. Jsem si jista, že ani jeden z 37 senátorů, kteří nehlasovali pro ratifikaci úmluvy, nesouhlasí s mlácením, znásilňováním či týráním žen a dětí. Právě oni by se mohli zasadit, aby prošly všechny další úpravy, které pomohou minimalizovat tyto jevy.