Poté, co po sněmovních volbách 2021 lídři pěti stran sdělili, že vytvoří vládu, Petr Fiala hrdě oznámil, že jejich spojenectví znamená „porážku populismu a jasné odmítnutí politického extremismu“. Totéž zopakoval po vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách. Přenesme se o dva, respektive jeden rok dál do současnosti.

Rakušan bez cenzury

Předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan vyrazil za voliči, aby s nimi debatoval „bez cenzury“. Tím měl na mysli, že lidé se budou moci ptát na cokoli a on jim bude odpovídat s otevřeným hledím. Když to jeho marketéři chystali, asi netušili, že ho zvedne opravdu dokořán. Dokonce natolik, že v komunikačním zápalu prolátnul vládní záměr na zestátnění ČEZu. Jeho dementi pak uvěřili jen ti, co chtěli, nebo neměli dost informací. Pokud se totiž začnou stavět čtyři nové jaderné bloky, investorem bude muset být stát, který se s vysokou mírou pravděpodobnosti stane stoprocentním vlastníkem ČEZu, minimálně jeho výrobní části. Pravda je, že v Karviné i v Sokolově čelil Rakušan naštvaným občanům, kteří mu bez cenzury ukázali, jak moc tuto vládu nemají rádi. A to nepočítám ty účastníky, kteří přišli s cílem ministra provokovat, urážet a ukřičet.

O pár dní později vyjela stínová vláda hnutí ANO do České Lípy. Též jeho předáci se sešli s lidmi. V narvaném sále se Andreji Babišovi a jeho kolegům dostalo aplausu, nadšených výkřiků, poklepávání po ramenou. Zajisté to vypovídá hlavně o tom, že pětikoalice nemá na růžích ustláno v lokalitách, kde se obyvatelstvu nežije snadno. V nich naopak Babiš boduje. Znamená to, že začíná trumfovat populismus a politický extremismus? Nebo že vláda udělala spoustu chyb?

Přečtěte si i další komentář Kateřiny Perknerové:

Kateřina Perknerová
ČEZká republika volí jádro

Vezměme si například kauzu elektronických přijímaček na střední školy. Místo pochvaly za rychlé zvládnutí úkolu s jednou technickou chybičkou se mnohohlasem ozval uspokojivý výkřik: Zase to zvorali a dopadlo to jako vždycky. Kdyby byla vláda populární, nepochybně by ajťácký zádrhel lidé přešli s pochopením.

Tato všeobecná nálada se silně odráží i na politické scéně. Lidovci jsou stěží na třech procentech, TOP 09 a STAN oscilují kolem pěti. A mimoparlamentní subjekty se nesnaží vyplnit mezeru výrazně napravo nebo nalevo v tradičním politologickém pojetí. Personifikovaně vyjádřeno, Miroslav Kalousek zatím novou formaci nezaložil a Lubomír Zaorálek je v SOCDEM sám voják v poli.

Hašek u Rajchla

Naopak na babišovské populistické vlně se veze kde kdo – Šlachtova Přísaha, Majerové Trikolóra a Rajchlovo PRO. Přitažlivost tohoto proudu dokumentuje i absurdní přestup bývalého prvního místopředsedy sociální demokracie Michala Haška k Jindřichu Rajchlovi, který sám sebe kdysi označoval za pravičáka. „Vycházíme z citátu Tomáše Bati, který říkal, že každá hospodářská krize a problémy s ní související jsou výsledkem mravní bídy lidí, kteří v zemi vládnou,“ řekl Rajchl před rokem Deníku. Proto se zřejmě druhou hlavní tváří jeho strany stal člověk, který jedenáctkrát zalhal v živém vysílání a nyní chce být druhým Robertem Ficem.

Petr Fiala se podle mě mýlil. Českou politiku neohrožuje až tak populismus jako mravní bída.