Karanténu ale nadále obcházíme, jak se dá. Stačila k tomu malá obezlička, že vycházky do parku či do lesa jsou povolené.

Takže tu máme naprosté paradoxy. Lidé venčící sebe a psa na louce zahalení v rouškách, ačkoliv široko daleko ani živáčka. A na druhé straně neopatrnost při kontaktu se sousedy v ulici. Selské uvažování nám prostě není shůry dáno.

A už i na Chrudimsku se objevily první diagnostikované případy koronaviru. A je to tak dobře. Lidé si kvůli tomu konečně začali dávat větší pozor. Někteří si ovšem opatrnost pletou s panikou. Dokonce i starostové, kteří by naopak měli situaci uklidňovat. Jako jeden nejmenovaný, který dokonce kvůli nákaze v sousední vesnici ustavil městský krizový štáb…

Hlavně se ale trapně řeší, odkud ti nakažení na Chrudimsku jsou. Zaručených odpovědí je samozřejmě víc, než nákaz v Česku. Co na tom, že infikovaných je na našem okrese jistě mnohem víc. Jen se na ně zatím nepřišlo. Ať již kvůli dlouhé inkubační době, nebo lehkému průběhu nemoci.

Je dobře, že nevíme, kde přesně se nákaza objevila. Aspoň si konečně uvědomíme, že to může být i u nás, v naší vesnici. Že je potřeba mýt si ruce, ošetřovat desinfekcí předměty, dbát potřebné mezilidské distance.

Teď ještě zbývá zkrouhnout to zevlování po ulicích, které rozhodně není tolerovanou procházkou do parku, ani cestou do práce či z nákupu. Ekonomika bude brzy beztak tak ochromená, že zákazu vycházení mimo stanovené výjimky už nestojí nic v cestě.

Přitom by stačilo tak málo: Vzít rozum do hrsti. Nechovat se slepě podle nařízení. Být ohleduplní vůči druhým. A být opatrní na sebe samé.