Čert aby se v tom vyznal. Ještě včera to vypadalo na aktivní účast sotva třetiny škol. Možná se dnes po dlouhém váhání připojily další. Pachuť však zůstala. Je v tomto kontextu už druhořadé, proč kantoři vlastně stávkují. Větší problém je, jak jsou tragicky, či spíše tragikomicky, nejednotní. Protest, který aktivně podpoří polovina lidí z branže, ne-li ještě méně, nelze nazvat jinak než blamáží či taškařicí, postrádající legitimitu.
I ve stávce totiž platí pravidlo všichni za jednoho. Kantoři měli protesty začít připravovat s mnohem větším předstihem a veřejnost s nimi důkladně seznámit. Vysvětlit jí jejich opodstatněnost i to, proč jsou zavřené rovněž školní jídelny. Jenže důvodům stávky paradoxně nerozumí ani mnozí učitelé.
Důsledkem jsou naštvaní rodiče, kteří se tváří v tvář nejednotnosti učitelů cítí být rukojmím těch škol, které dnes zůstaly zavřené. Za tyto školy to totiž logicky, podle principu kolektivní viny, slíznou i ty, které normálně učí. Co totiž s dětmi? To si mají rodiče vzít dovolenou? Proč se kantoři zmítaní spory o to, jestli stávkovat, či nikoliv, nakonec nedohodli na kompromisu? Na sice měkčí, ale pro rodiče akceptovatelnější formě protestu, kdy by se sice zapojily všechny školy a dnes by se sice neučilo, ale učitelé by se o žáky přesto postarali? Udělali by s nimi projektové dny v přírodě, jeli by na výlet…?
Ne, Češi stávkovat, na rozdíl od Francouzů, skutečně neumí. Dnešní stávka učitelů, která se ve veřejném mínění nakonec spíše obrátí proti nim, to jen potvrzuje.
