Gymnázia bývala historicky elitními školami, které připravovaly své žáky pro vysokoškolské studium. S úbytkem dětí a zásahy ministerstva školství pod vedením Petry Buzkové, která vyhlásila gymnaziální vzdělávání jako jediné kvalitní a chtěla ho poskytnout až 90 procentům dětí, začala gymnázia ztrácet na své kvalitě.

Přijímány už nejsou pouze děti velmi nadané, ale i žáci, kteří inteligenčně na náročné studium nestačí. Úroveň vzdělávání se objektivně snižuje, protože se školy přizpůsobují svým žákům. Úspěšnost absolventů při přijímání na vysoké školy (VŠ) také není měřítkem pro úspěšnost školy – na VŠ nějakého směru se dnes dostane každý zájemce. Když ne na školu veřejnou, tak na školu soukromou, ale to statistiky nerozlišují.

S vysokou školou dělá dlaždiče

Regulaci počtu míst na středních i vysokých školách nepovažuji za sociální inženýrství, ale za nutný krok k zachování úrovně maturitního a vysokoškolského vzdělání. Naši lidé jsou mnohdy převzdělaní pro pozice, které vykonávají. V Pardubicích například najdete vedoucí obchodů drogerie a papírnictví s titulem Ing., vedoucí trafiky má titul PhDr., vedoucí obchodu s prádlem je JUDr. atd. Absolvent Univerzity Pardubice dělá dlaždiče, protože ve svém humanitním oboru nemůže nalézt práci.

Bohužel způsob, který zvolila Rada Pardubického kraje pro snížení počtu tříd otevíraných na gymnáziích považuji za velmi špatný. Střídavé otevírání ročníků v Poličce a Litomyšli či jinde je krokem ke snižování kvality škol. Jeden rok ředitel třídu otevře a přijme pracovníky, druhý rok už pro ně práci nemá. To v praxi znamená, že bude zaměstnávat na zkrácené úvazky důchodce na dobu určitou.

Nutně bude také muset omezit nabídku volitelných předmětů a seminářů. Skupiny žáků budou migrovat mezi městy, školy budou mít mnoho problémů navíc. V našem kraji je gymnázií přebytek a některá budou muset zaniknout, protože v populaci není dostatek nadaných studentů, kteří by měli tyto školy absolvovat. Rázné řešení znamená politickou odvahu – celé Rady Pardubického kraje. A ta se zatím u změn ve středním školství neprojevila.

Odpovědnost jen pro vládu?

Ráda bych se zmínila také o jednom celostátním tématu. Tato vláda se nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti a já souhlasím s tím, že stát nemůže dále rozhazovat. Ale způsob, kterým páni ministři plní zadání ušetřit miliardy korun, považuji ze velmi nekompetentní.

Pan premiér má pravdu – seškrtat platy dokáže každý neumětel. Ale nalézt úspory ve svých rozpočtech tak, aby na rozkrádání státu nedopláceli lidé, na to už páni ministři nestačí. Bez ohledu na složení vlády jsou ministerstva a jimi řízené organizace černými dírami na státní peníze.

Z rezortu školství, ve kterém pracuji, mohu připomenout třeba slavný Internet do škol, kde zmizely stamiliony korun a nikdo nebyl potrestán.
Kateřina Neumannová s panem Jindrou utratili desítky milionů korun za mistrovství světa v lyžování v Liberci, ale škodu uhradit nemusejí. Veřejné zakázky jsou záměrně předražené a šité na míru spřáteleným firmám. Ukradené peníze už nikdo nevrátí – a vysoce postavení zloději ani nebudou patrně potrestáni, ale peníze utíkají stále.

Ministři svým rezortům nerozumí

Ve škole například dostáváme plakátky a brožury na křídovém papíře, které někdo tiskne a zcela zbytečně nám posílá. Armáda stále nakupuje nesmyslně drahé vybavení, komunální úředníci nechávají zpracovávat zcela zbytečné „analýzy“ za statisíce korun a tak dále.

Ale to by páni ministři museli svým rezortům rozumět, nebo mít alespoň chytré a poctivé poradce z praxe. Zásadně nesouhlasím s plošným škrtáním platů. Mladí lidé splácejí hypotéky, které si odpovědně vzali podle svých příjmů, mají rodiny a nemají možnost jinde peníze získat. Jestliže jim budou sníženy platy o tisíce korun, žene je stát do zadlužování a obrovských problémů.

Lidé zaplatí všechny chyby předchozích vlád – rozmařilé rozhazování, rozkrádání, hloupé zlobbované zákony, štědré sociální dávky pro lidi, kteří nikdy nechtějí pracovat, pastelkovné a tisíc dalších nesmyslů.

Proč stát trestá mladé rodiny?

Patrně bychom si se snížením platů uměli poradit my, kteří máme zaplacené bydlení, slušný příjem, odrostlé děti. Ale proč stát trestá mladé rodiny? Pořídit si dítě se pro odpovědné rodiče stává luxusem, vzít si úvěr je téměř hazard, každý den je jenom nejistota a stres.

Tohle není vláda rozpočtové odpovědnosti – vždyť i rodiny mají své rozpočty – tohle je vláda ministrů z ulice, kteří svou práci nezvládají. Jenom doufám, že pan premiér takovouto jejich „práci“ nepřijme. A donutí je myslet a šetřit jinak.

Jana Smetanová, členka Zastupitelstva Pardubického kraje za ODS