Když přijede ze zápasu v Brně, spí v kanceláři, protože už nemá cenu chodit domů. Maily svým spolupracovníkům posílá už lehce po páté hodině ranní.

Nový generální manažer Pardubic Pavel Rohlík je totální workoholik. Hodně lidí ho nemusí, protože není mužem kompromisů. Buď budeš dělat tak, jak chci já, nebo se mnou nebudeš dělat vůbec. Tohle je jeho postoj. Má nepřátele, co dostanou neštovice, jakmile slyší jeho hlas a on si z toho nic nedělá, je mu jedno, co si o něm ostatní myslí. Tohle praktikoval v Pardubicích už jako šéf mládeže a stejné metody vyznává i v nové funkci. Věří si a věří své práci.

Čím dál tím víc jsem přesvědčen, že přesně takového generálního manažera Dynamo potřebovalo. Lehce arogantního a trochu šíleného. Majitel klubu Roman Šmidberský tohle neuslyší rád, ale udělal půlkrok zpátky, který ovšem nemusí být na škodu. Mně Rohlík připomíná Zbyňka Kusého. Jistě, rozdíly tam jsou. Ten hlavní? On nebude o všem rozhodovat sám, jak to měl rád legendární předchůdce. Podobní jsou si ale v povaze.

Majitel zkusil klub změnit přívětivějším Ondřejem Šebkem, který neměl kolem sebe takový kult osobnosti. Jenže právě tohle ho nakonec sejmulo. O generálním manažerovi si hráči nemohou myslet, že je nerozhodný a nedrží klub pevně v rukách. Před veřejností nesmí být ani na vteřinu nervozní.

Na Rohlíka postupně čeká řada osudových rozhodnutí. Musí zachránit zpackanou sezonu, rozhodnout se, jestli klub podepíše po sezoně Petra Sýkoru, musí zajistit, aby hráčům chodily včas peníze, naplnit rozpočet… Nějaké chyby asi logicky na začátku udělá. Ale jsem si jistý, že jich nebude tolik jako za minulé vlády. Ondřej Šebek byl hlavně slušný člověk. Ne střelec.