K napsání tohoto článku mě přivedla diskuze v Českém Turfu, kde se lidé pohybující se v dostihovém sportu zamýšlejí nad problémy, kterým čelí v současné době Dostihový spolek Pardubice.

Zdánlivě dobře fungující a navenek vypadající akciová společnost je bez financí a došlo to tak daleko, že v jarních měsících tohoto roku nutnost doplatit zbývající dotace za minulý ročník Velké pardubické nakonec donutila řešit situaci vložením osobních finančních prostředků některých akcionářů včetně předsedy představenstva Miroslava Petráně, ale i za přispění výkonného ředitele Dostihového spolku Jiřího Kunáta.

Odložení výplatního termínu zaměstnancům spolku, ale i neschválení účetní závěrky za rok 2009 na valné hromadě konané dne 30. června 2010, to je pouze krátký výčet velmi špatně řízené společnosti.

Podporu má výkonný ředitel od pánů Demla, Petráně a čekatelky na post primátorky Fraňkové. Oproti nim stojí starý válečník Stříteský. Tak a co má dělat výkonný ředitel, když jeden kůň v kočáru jde hot a druhý čehý?

Nebudu zde popisovat věci, do kterých úplně nevidím a připomenu si skutečnost před několika lety. Tehdy byl jeden správce, který měl k ruce osm pracovníků – důchodců, kteří se starali o údržbu. A ti fungovali zhruba od března do konce října.

Dnes má závodiště třicet velice dobře zaplacených zaměstnanců celoročně, i když nevím, co dělají od října do března, kdy se opět začíná něco na závodišti dělat.

Tribuny, pozemky, stáje a ostatní jsou majetkem města. Proč tedy město tyto věci neudržuje a nechává toto na společnosti? A tady je asi začátek problémů Dostihového spolku. Údržba závodiště je léty stejná, i když v současné době není tak fyzicky náročná (strojový park).

Problém je v zadávání různých výběrových řízení na opravu a údržbu závodiště.

Jak každý ví, mezi podnikateli funguje, pokud mně dohodíš zakázku, já dám tobě povinný desátek, to jest deset procent jde tomu, kdo práci dohodil. Zakázky zajištuje ředitel společnosti.

A myslím, že to funguje takto: dám řediteli nadstandardní plat, aby se o místo bál a byl poslušný. Potom není těžké nenápadně doporučit jistou firmu a onen desátek skončí i s igelitkou u toho správného člověka.

To je, myslím, alfa a omega všech společností, kde má město majetkovou účast, nejen závodiště. Smutné je, že se mezi sebou začínají hádat i koňáci. Dostihoví se domnívají, že se finance dávají na parkurové a military. Před skokovými závody se kropí parkur a dostiháci skřípou zubama, že je travnatá cvalovka tvrdá.

Na závodišti je zbudován jakýsi zásobník vody, a protože tam má někdo nasazené kapříky, tak se přeci nebude stříkat tak, aby se voda vyčerpala. Dneska je vše o penězích. A kde mizí peníze Dostihového spolku?

Mzdové náklady na velice slušně zaplacené poslušné zaměstnance. To se ani bič nepotřebuje. A pánové Jiří Stříteský a Miroslav Petráň si budují svoji politickou dráhu a na závodiště a jeho problémy nemají buď čas nebo asi nestíhají.

Podle posledních zpráv se na závodišti koná asi inventura, protože se v noci vozí na závodiště jakési televize a sedačky. U koho asi byly zašité?


Lubor Stanislav,
Suverenita Pardubice