Do pardubické redakce přinesl otevřený dopis zastupitelům města Pardubic historik Jiří Kotyk, předseda Společnosti Jana Kašpara v Pardubicích:
„Vážení zastupitelé, obracím se na vás, protože považuji za nutné vysvětlit vám svoji roli historického poradce odborné komise pro takzvaný památník Jana Kašpara v Pardubicích.
Primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková kdysi veřejně deklarovala, a je to dohledatelné i v pardubickém tisku, že město si přeje sochu prvního českého aviatika.
Zadání na Památník Jana Kašpara bylo tedy zavádějící, neboť památníkem může být i muzeum (například Památník Slovenského národního povstání v Banské Bystrici na Slovensku).

Poradce? Spíš v roli „užitečného idiota"

Poradcem odborné komise měl být původně historik počátků české aviatiky a Kašparův životopisec, kolega Pavel Sviták z Prahy.
Ten se však ze zdravotních důvodů omluvil a volba tedy padla na mne, zřejmě jako na předsedu Společnosti Jana Kašpara v Pardubicích. Ke svému údivu jsem byl při přípravném zasedání komise vyzván, abych jí vysvětlil, kdo vůbec Jan Kašpar byl.
Tak ze mne byl učiněn kašpar s malým „k", neboť dále nikoho můj názor nezajímal a ani se na něj nikdo nezeptal.
Nedostal jsem ani možnost hlasovat, takže jsem byl vmanipulován do nevděčné role „užitečného idiota".
Komise prostě měla formálně historického poradce a to mělo zřejmě případné námitky uchlácholit…

Byl jsem proto velmi rád, když mi byla dána možnost názor vyjádřit se podepsáním petice Svazu letců proti vítěznému návrhu.
Petici podepsal i kolega Sviták, mimo jiné i s argumentem, že v době Jana Kašpara se vlající rukáv jako symbolika neužíval, a za rodinu Jana Kašpara jeho neteř, doktorka Eva Perrová, která v komisi s primátorkou hlasovala pro druhý návrh.
Domnívám se, že hlasováním pro vítězný návrh architekta Petra Pinkase bude popřen genius loci, tedy místa u bývalé Veselky.

Vybrané místo přece mělo připomínat aviatikovo mládí a jeho první pokusy na dvoře Veselky, jak na ně vzpomínal i jeho bratranec Evžen Čihák.
U objektu Magnum tak přibude jen další stožár o výšce 37 metrů, zbytečně opatřený nápisem Jan Kašpar. Navrhovaná socha aviatika kráčejícího po časové ose svého vlastního života naopak přesně respektuje historickou realitu.
Dovoluji si vám připomenout situaci, kdy před časem bylo elektronické hlasování pro zachování sochy Rudoarmějce v průčelí Tyršových sadů pro vedení města relevantní s daleko menším počtem získaných hlasů, než nyní u zmíněné petice Svazu letců pro akceptování v pořadí druhého návrhu. V tomto slova smyslu by pak museli občané města, vaši voliči, považovat vaše hlasování ve prospěch návrhu Petra Pinkase za nekonzistentní a dávající za pravdu jen hlasitosti povyku v sále radnice, jak jsem toho byl osobně svědkem.

Realizace teď visí hlavně na penězích

Považuji za velice nestandardní, že pro realizaci kteréhokoliv návrhu není zatím k dispozici potřebná finanční částka. Jejím vyčleněním v městském rozpočtu se přece mělo začít…
Z tohoto úhlu pohledu se mi musí jevit tvrzení v Radničním zpravodaji číslo 1 z roku 2014, strana 8 a 9, že: „odpor veřejnosti a politiků může znamenat, že vybrané místo bude i nadále zet prázdnotou" jako nemístné vyhrožování před rozhodujícím hlasováním zastupitelstva a alibismus vedení města, jež dobře ví, že nemá k dispozici žádnou finanční částku a že problém bude – tak nebo tak – přesunut jako „danajský dar" novému zastupitelstvu zvolenému po podzimních komunálních volbách.
Vážení pardubičtí zastupitelé, buďte ubezpečeni, že vaše hlasování bude sledováno vašimi voliči s opravdu velkou pozorností. Přeji vám k němu velkou sílu a občanskou odvahu!"               

Jiří Kotyk, historik a předseda Společnosti Jana Kašpara v Pardubicích