Pardubická legenda Krychlič. Pardubáci ho znali jako podivína, bizarní postavičku hlavního nádraží. Tento pohled se rozhodla změnit Silvie Dymáková, které se podařilo s Václavem Kulhánkem sblížit natolik, že svolil k natočení dokumentu o svém životě.

Pod silnou vrstvou laku, líčidel a vlasů z panenek se skrývala křehká duše. Duše malého nešťastného dítěte, které chtělo jen pozornost svého okolí. Krychlič nejspíš v životě neměl tolik lásky, kolik by si zasloužil. Proto hledal pozornost i lásku, ať už platonickou, nebo opravdovou, v okolí, jak jen mohl.

Přezdívka Krychlič mu nevadila, protože ho odlišovala od ostatních, a to se mu líbilo.

Časosběrný dokument Silvie Dymákové přináší možnost nahlédnout do života Václava Kulhánka z Pardubic, kterého většina znala pod přezdívkou Krychlič.
Krychlič mě nejdřív drsně odmítl, pak si o natáčení sám řekl, popisuje Dymáková

Nemyslím si, že by lidé po zhlédnutí osmdesátiminutového časosběrného dokumentu odcházeli z kina s pocitem, že vědí, kdo byl Krychlič. Nemyslím si ani, že by odcházeli s pocitem, že ho obdivují. Dokument vlastně ani neodpovídá na tolik otázek, které Krychlič v lidech vyvolal.

Jenže kdyby filmaři odpověděli na všechno, ztratil by své kouzlo, a to by se mu nelíbilo.

Po zhlédnutí dokumentu ho lidé přece jenom možná více pochopí. Přestanou se bát. A až příště vejdou na pardubické hlavní nádraží, pousmějí se, vzpomenou si na Krychliče. Protože on prostě k Pardubicím patřil a už navždy bude. A přesně tahle představa by se mu určitě líbila.