Je nezpochybnitelné, že starosta prvního pardubického obvodu Jaroslav Menšík patří mezi politiky, na jejichž práci je hodně vidět a kteří se za nic a za nikoho neskrývají. Když nastane nějaký problém, nebojí se ho řešit, i když si je třeba vědom toho, že ne vždy půjde o populární řešení.

V posledních několika týdnech však on a jeho tým kupí jednu botu za druhou, což se výrazně negativně projevuje na jeho aktuálním mediálním obrazu.
Začalo to neúspěšnou senátní kampaní, při které vyplula na povrch řada nepříjemností, s nimiž se dosud musí potýkat.

Díky politickému handlu, který posvětilo pondělní mimořádné zastupitelstvo obvodu, nakonec i přes svá pochybení o pozici šéfa pardubické „jedničky" nepřišel, ale svůj mediální obraz si rozhodně nevylepšil.
Průběh posledních dvou mimořádných jednání zastupitelstva obvodu byl víc parodií na politiku, tragikomickou fraškou, při níž se volič spíše stydí za to, kdo a jak ho reprezentuje.

Pak se logicky nabízí otázka, zda je tento neradostný obraz jen smutnou výjimkou potvrzující pravidlo nebo důsledkem toho, v jakém stavu se nyní nacházejí pardubické městské obvody.

Jestli jsou skutečně za tu cenu v poměru k odvedené práci a její prezentaci stále tak nezbytné, potřebné a prospěšné nebo mají hlavní poslání být luxusními korýtky pro vyvolené politiky a úředníky, nechť si každý volič a občan Pardubic odpoví sám.