Na první pohled jde o totální průšvih a trapas. Něco jako nacouvat s vytuněnou károu před supermarketem do budky plné nákupních vozíků. Ostatní řidiči se na vás koukají jako na chudáka, co mu selhaly smysly, klepou si na čelo a vám soucitně na rameno. „To bude dobrý…". Nebude.

O čem je řeč? O hokejových Pardubicích. Drtivou část sezony se úspěšně bijí o první šestku, docela bezpečně v ní trůní a najednou kolaps. Šest porážek v řadě a dvě kola před koncem základní části pád na osmé místo.
Vyhlídky? Žádný týden volna před play off, ale od příští středy pěkně do předkola. Jasně, Plzeň a Zlín mohou klopýtnout a Pardubice se do elitní šestky vrátí. Ale sám tomu moc nevěřím.

A víte, co si říkám? Ona to zase taková katastrofa možná nebude. Ne, nezbláznil jsem se. Představte si, že by tým Miloše Říhy přímý postup do play off přeci jen uklohnil, patlal se od porážky k porážce a šestku by dostal spíš darem a s klikou.
Je nesmysl věřit, že by na pardubický stadion pak dorazila víla s kouzelnou hůlkou, mávla svým pracovním nástrojem a forma sama zase dorazila. Blbost.

Pardubice si musí herní pohodu uhrát samy.

Jakkoli to zní šíleně, momentálně je pro ně mnohem výhodnější se zkusit prokousat nahoru přes předkolo. Jestli tam vyhučí? Tak říkám, že by vypadly i ve čtvrtfinále. Sezona by stejně vyzněla na nic. Tohle může být šance se z průšvihu vyhrabat.
Porazit houževnatého soupeře a jít do play off s vědomím, že tým má za sebou vítěznou sérii? Může ho to jenom posílit.

Samozřejmě, je tu riziko, jaké klub poznal před rokem, v předkole ze sebe vydáte síly navíc. Jenže problém je, že týmu teď chybí psychická odolnost, víra v sebe sama. A ta se získává jedině tak, že se vyhrabete z krize a vítězíte. Tohle je ideální možnost.