Amnestie ano, či ne? Na tuto otázku nebude nikdy jednoznačná odpověď. Ve světě je to ale běžné, a tak slušný člověk musí toto omilostnění udělované hlavou státu prostě skousnout. Mnohá média se pozastavovala nad tím, že tohoto svého práva využil i český prezident, který ke dvacetiletému výročí rozpadu Československa amnestoval některé souzené či odsouzené. Všeobecně se ví, že Václav Klaus není amnestiím nakloněn, tak proč se prý s ní tak najednou vytasil? Já bych to však jako převlékání kabátu a změnu jeho názoru rozhodně neviděl. Naopak, myslím si, že to byl od něj geniální tah. V předtuše toho, že jeho brzký následovník se bude chtít při vstupu do funkce blýsknout právě obdobným gestem, ho totiž vlastně preventivně předběhl. A to zřejmě proto, aby ze strany nového prezidenta náhodou nedošlo ke stejnému neuváženému, rozporuplnému a nesmyslnému činu, jakého se v tehdejší euforii a zřejmě i ve své dobrosrdečnosti dopustil v roce 1990 prezident Václav Havel, když nechal propustit více než patnáct tisíc vězňů! Po novoroční Klausově amnestii se totiž případná možnost dalšího propouštění, tentokrát z moci budoucího prezidenta, snížila na minimum…