Reaguji na příspěvek někdejšího pardubického policisty ze 16. listopadu, v němž uvádí svou verzi událostí  17. listopadu 1989. Příznačné pro něj je, že přichází právě letos, kdy po krajských volbách došlo ke značné ofenzivě komunistů.
O autorovi, kterému v té době bylo 19 let, vypovídá i to, že v roce 1989, kdy už bylo veřejně známo ze zásahů během Palachova týdne, výročí 21. srpna  a dalších akcí, jakou roli policie hraje při násilném potlačování projevů názorů těch, kdo měli odvahu projevit je veřejně.

V rozporu s dokumenty

V rozporu s dokumenty a se zkušenostmi řady z nás si o zásahu na Národní třídě, kterého se jako příslušník  Pohotovostního pluku  VB  zúčastnil, myslí, že to, jak je dnes vykládán, je jen propaganda a podle něj „to nebylo tak strašné  a nic brutálního tam nebylo".
Nemá smysl s jeho popisem událostí polemizovat, jsou zde závěry vyšetřovacích komisí a historické publikace a oficiální stanoviska z té doby.Tristní ale je, že tento policista, kterému můžeme věřit, že on ani nikdo v jeho bezprostředním okolí se ničeho brutálního nedopustil, ale těžko, že neslyšel žádné svědectví a viděl jen „stále stejný televizní záběr, jak tam nějaký policajt třískne obuškem do kamery", si pro sebe nic nevyvodil.

Naopak se dodnes cítí poškozen a ponížen tím, že byl podroben vyšetřování před komisí, i když jako policistovi by mu mělo být jasné, že účastník či svědek nezákonného postupu musí být vyšetřen, aby se přesně zjistilo, k čemu ve skutečnosti došlo, jinak se přece žádná událost nemůže vyšetřit.

I on sám připouští, že byl po hodině propuštěn s tím, že se ničeho nedopustil a může u policie setrvat. Překvapuje drzost,  jinak to nelze nazvat, že chápe tento v demokratických poměrech zcela běžný postup za ponižující.

Paktování krajů s komunisty

Myslím, že je velmi dobře,  že Pardubický deník otiskl tento příspěvek, protože ukazuje, jak mnozí přívrženci bývalého režimu uvažují a jak nebezpečné je současné paktování některých krajů s komunisty.

Jak jim lze věřit, že jsou teď  jinou stranou, když si dnes, ústy některých, troufají popisovat události 17. listopadu, tedy z doby nedávné, v rozporu s tím, co je všeobecně známé a co mnozí zažili osobně?
Takovéto převracení skutečnosti může být velmi nebezpečné a obávám se, že to je jen začátek snahy komunistů získávat stále více vlivu.
Měli bychom mít na paměti, že přes všechny kritické výhrady, které k našim současným poměrům máme, bychom neměli svými volebními hlasy toto postupné získávání vlivu umožňovat.
Jarmila Stibicová, disidentka a chartistka