70 hlav způsobilo v kotli poprask
Budíček! Tolik proklínaná návštěva fotbalových fans může pardubické jižní tribuně pomoci..

Můžete spočítat, kam chodí nejvíc fanoušků. Změříte, kde dělají největší randál, zjistíte, kde se vypije nejvíc piva… Ale určit, kdo fandí nejlépe? Ufff, to nejde.

Faktem ale je, že poslední dobou je atmosféra na hokeji v Pardubicích dost bídná, drhne to. Kdy naposledy mi běhal mráz po zádech? To vím naprosto přesně – sedmé čtvrtfinále play off 2012. Martin Bartek 31 sekund před koncem srovnává na 4:4 a celý stadion je na nohou, totální euforie. A dva roky nic.

Tehdy jsem viděl v očích lidí slzy štěstí. Fanoušci skákali tak, že se klepaly i betonové balkony. Nelžu, tohle je věc, na kterou asi nikdy nezapomenu.

Stejně tak se mi líbilo modré peklo v Brně, kde celý stadion zpívá a sborově píská, když se mu něco nelíbí. Užil jsem si i nadšené tribuny na hokeji v Hradci Králové, na útulném stadionku o euforii přímo zakopáváte. Byl jsem nadšený z příznivců Mannheimu, kteří na European Trophy dorazili před třemi lety do Innsbrucku s desítkami vlajek a nacvičenými popěvky. Plechové chrastění ve staré třinecké hale při posledním play off? Také paráda. To samé hlasití ruští fanoušci na olympiádě v Soči. Velký respekt ve mně vzbuzoval kotel na zimním stadionu Spartaku Moskva…

A v tom je podle mě kouzlo, všude je něco jiného.

Teď je na pardubické jižní tribuně, aby se odrazila ode dna a našla i svoji tvář.

Originální a vtipnou. Žádné kopie.

Velkou výhodu má v tom, že v sektoru na stání je pořád dost našlapáno. Teď se musí objevit jenom někdo, kdo všechny ostatní strhne. Ať už to bude někdo s megafonem, nebo bez něj, ať si vymyslí třeba prskavky, nebo červené paruky na hlavu, tak se těším, co přijde. Snad to nebude dlouho trvat.