Pardubické Rodinné centrum Kašpárek není pražská Klinika, přestože je pojí stejný osud. I když částečně spolupracují, jsou to úplně jiné organizace. Kašpárek neslouží jako útočiště ultralevicovým bojůvkám nebo pro pořádání seminářů o tom, jak vypadat mediálně zajímavě a jak vyprovokovat policii k zákroku. Kašpárek funguje zcela legálně a nikoliv v šedé zóně. Přesto vadí.

Je to místo, kam si většinou chodí hrát malé děti či babičky učit třeba angličtinu nebo kde se občas konají nějaké ty akce pro šikovné ruce. A také sbírka. Sbírka pro uprchlíky, za kterou místo vybájené vlastizrady byla snaha pomoci obyčejným lidem v nouzi pomocí šatstva, které by se jinak stejně vyhodilo. Komu to vadí? Někomu asi ano, jinak by fasáda nebyla politá barvou a neformální šéfce by někdo nesepisoval parte.

Zaútočit s nenávistí na školku chce hodně charakteru. Pokud se doposud útoky všech těch frustrátů omezovaly na facebookové chrlení žluči, bylo to stále úchylné, ale dalo se to alespoň taktně či znechuceně přehlížet. Kbelík něčeho červeného už se dost dobře přehlížet nedá. A pokud si chceme říkat normální demokratický stát, tak se tohle ani přehlížet nesmí.