Chrudimští vojáci na misi v afghánském Logaru udělali sbírku a posílají peníze pro pozůstalé, přesto málokdo z Čechů je od Semtína dnes tak daleko. A to nemyslím jen geograficky.

Ale vojáci mají rizikové povolání, netuší ani dne ani hodiny. V Chrudimi teď probíhá soud, který hledá viníka smrti vojáka, kterému se neotevřel zkoušený padák. Ani tady se s odškodněním nespěchalo a u soudu zazněl například i názor, že výsadkář musí s rizikem počítat, proto taky dostává lepší stravu.
Dodnes nebyli odškodněni pozůstalí po železničním neštěstí u Studénky. A to už jsou tři roky. Nikdo z cestujících nepracoval v rizikovém prostředí výrobny výbušnin a ani neskákal neschváleným padákem.

Nemohu jako politik a zákonodárce radit soudům, zpochybňovat jejich nezávislost. Ale myslím si, že v takovýchto případech by soud při trestání viníka měl vzít v potaz, zda firma měla tolik slušnosti a pozůstalým, případně raněným, projevila spoluúčast a lítost a pokud by přispěchala alespoň se zálohou na odškodnění v nejbližších dnech po neštěstí.

Čeká nás v Parlamentu ještě letos posuzování velkých novel Zákoníku. Už kvůli těmto zmíněným případům je budu posuzovat a případně připomínkovat podle toho, zda se budou moci firmy a společnosti (včetně státu) vyvlékat ze zodpovědnosti za lidské životy jako dosud a zda budou mít soudci v budoucnosti větší možnost posuzovat kauzy i lidsky a zohlednit morální rozměr neštěstí.

Miroslav Váňa, poslanec, ČSSD