Zdá se, že tradice a všechny „nej“, kterých Velká pardubická nemá zrovna málo, předčí i zjevné nedostatky v organizaci. Velká pardubická totiž přesahuje sportovní rozměr.

Dlouhé neoznačené fronty buď na lístky nebo na vstup do pardubického závodiště, nikoho neodradí. Trpělivost si totiž návštěvníci vyzkouší už při cestě k areálu.

Buď při hledání parkovacího místa nebo při placení dvě stě korun za parkování na uzavřené státní silnici.

Přesto všechno ženy nasadí úsměv a sváteční klobouky a vydají se cestou přes koleje nebo nejbližší křoví, směrem vstříc k největšímu dostihovému svátku.

Když už člověk vejde a dýchne na něj atmosféra nejstarší sportovní akce na území České republiky a zároveň nejstaršího dostihový mítink v kontinentální Evropě. Rozmrzelost přejde. Atmosféra v ruku v ruce s pohledem na nádherné koně, skleničkou sektu a sázkařských tipů, přebije myšlenky na to, jestli by se organizace již 132. ročníku nedala zvládnout lépe.

A tak se v jeden den, na jednom závodišti sejde na pětadvacet tisíc lidí, kteří vytvoří kulisu i v závěrečném oblouku cílové roviny podobně jako v dobách před rokem 1989.

O čem to vypovídá? Lidé zřejmě milují tradice. A Velka pardubická je prostě zážitek, s hlubokou tradicí, popularitou a jedinečnou atmosférou.