Velký zájem voličů a výrazné změny ve složení Poslanecké sněmovny. To jsou dvě zásadní zprávy, které nám daly tyto volby. O parlamentní volby bývá tradičně docela slušný zájem, ale tentokrát se podařilo překonat hranici 65 procent voličů, k čemuž došlo naposledy v roce 1998. Bez ohledu na politické preference je tohle pozitivní trend, s trochou nadsázky lze říct, že alespoň v něčem se už dotahujeme na bohaté západoevropské státy.

Voliči tentokrát toužili po změně. Z deseti poslanců je hned sedm nováčků, ani Pardubickému kraji se nevyhnula překvapení, z nichž asi největším je neúspěch lídra kandidátky koalice Pirátů a STAN Mikuláše Ferjenčíka. Ukázalo se, že voliči čím dál více umějí využívat preferenční hlasy, a tak si stranické sekretariáty nemohou být nikdy jisté, kdo je bude nakonec ve sněmovně reprezentovat. Už to není jako před lety, kdy voliči využívali kroužkování spíše ze vzdoru a označovali na volebních lístcích poslední čtyři kandidáty jednotlivých stran.

Dnes je vidět, že se jedná o promyšlenou volbu, ve které mají velkou šanci uspět výrazní lokální politici, jako je třeba pardubický zastupitel Karel Haas nebo starosta Svitav David Šimek. U většiny stran už tak nestačí být úspěšný ve vnitrostranické politice. Úspěch u voličů nemusí zajistit ani nákladná osobní kampaň, o čemž se přesvědčil třeba kandidát hnutí ANO Jan Řehounek. Jeho tvář sice zdobila v Pardubicích kdejaký billboard (k nemalé zlosti jeho stranických kolegů), ale v přidělených preferenčních hlasech se to téměř neprojevilo.

Pro nové poslance je to dobrá motivace – pokud chtějí uspět, musí za nimi být vidět i nějaká práce. Jen peníze a vysoké postavení ve stranické hierarchii jim stačit nemusí.