Bylo jen otázkou času, než ho nějaký prvoligový tým uloví.
Jestli o něm někdo řekne, že bere roha a je zrádce?  Pak je takový člověk hlupák. Martin Svědík udělal pro Pardubice hodně a tohle je teď jeho odměna. První ligu si zaslouží a hlavně na ni už stoprocentně má! Navíc si pro odchod nemohl vybrat vhodnější dobu.
Dotáhl mužstvo do druhé ligy, drží nováčka v horní polovině tabulky. Bez moderního stadionu už tenhle tým není kam posouvat. První liga nehrozí. Lepší půlka „fotbalové národní" je pardubické maximum.

Jeho práce je vidět na první pohled. Pardubice nikdy nepotřebovaly drahé hvězdy, on hráčům dokázal vštípit svoje fotbalové myšlení. To bohatě stačilo. Svědíkova filosofie? Žádné bum, prásk. Všechno se řešit kombinačně, rychle letět dopředu, soupeře zaskočit bleskovým kontrem. Hra dozadu? Nikdo ji nemůže flákat. Každý musí držet svůj prostor.

Další plus? Charakter. Martin Svědík není zákulisní hráč. Spíš bych volil charakteristiku „přímý chlap, který když má potřebu někoho poslat do háje, tak ho tam pošle a klidně dvakrát". Není typem trenéra, který svoje borce plácá po ramenou a vedle toho běhá za majitelem s návrhy: „Tenhle se mi nelíbí, vyhoď ho." Fotbalista u něho přesně ví, na čem je. Je trochu „guardiolovský" typ. Nechodí s hráči na pivo, ale když ho poslouchají, tak se za ně dovede postavit. Berou ho a respektují, má přirozenou autoritu, to o každém trenérovi říct nejde.

Na čem by měl ještě zapracovat? Možná na svých bouřlivých emocích během zápasu. Aby se totiž nestal prvním trenérem v lize, který na lavičce dostane infarkt…