Běžný smrtelník to téměř nepozná. Od roku 2025 by měl platit za veřejnoprávní televizi měsíčně o 25 korun navíc, za rozhlas o desetikorunu. Proti tomu, jakou dietu mu předepsala vláda svým balíčkem, je to maličkost. Jedna káva v restauraci či jedno pivo v obchodě. Přesto je to problém. Proč?

Veřejnoprávní média se pohybují na trhu, kde působí i soukromé společnosti. A ty nemají polštář kolem dvou miliard pro rozhlas a šesti miliard pro televizi. Nechme zatím rádio stranou a soustřeďme se na Českou televizi. Konkurenční stanice jako Prima či Nova upozorňují na to, že Česká televize vyrábí komerční pořady, jako jsou detektivní seriály, třeba Octopus nebo show StarDance. Je někdy těžké rozlišit, co je v zájmu veřejnosti a co je strojek na peníze. V těchto případech je to jasné.

Martin Komárek
Izrael, Palestina, soucit

Chystanou novelu zákona doprovází další nespravedlnost. Televizní poplatek má odvádět každý, kdo vlastní něco, na čem se může signál ČT přijímat. Zejména mobil. Ten má spousta mladých lidí, které by nenapadlo si televizi pustit. Hledají zprávy úplně jinak. Možná by pochopili daň za veřejnoprávní média. „Mobilné“ je však pokrytecké.

Dobře, ale bez reklamy…

Vraťme se však ke konkurenčnímu prostředí. Řekněme, že je to fér. Česká televize smí mít reklamu jen na druhém programu, ta pak jde na bohulibé účely (tedy pokud někdo považuje český film za bohulibý). ČT však našla díru v zákonu a vysílá takzvané sponzorské vzkazy. To je reklama, jen jinak pojmenovaná. A ochuzuje o ni soukromé společnosti, které nemají onen pohodlný státní divan z poplatků.

Nejde však jen o konkurenci v „éteru“. Vydavatelské domy se přesouvají na internet. Prodej tištěných novin stále klesá. Seriózní zpravodajské servery, které jsou často, když to lehce přeženu, majákem v moři dezinformací, žijí z reklamy. Ta ovšem čtenáře, nebo řekněme klikaře, otravuje. Televize a rozhlas inzerci nepotřebují a budují weby, které mají výhodu. A podobně jako u nepovedených detektivek na ČT je pochybné, zda jsou všechny zveřejněné články ve společenském zájmu. Co s tím?

Martin Komárek
České děti si mlátit budeme

Jednoduché by bylo se zvýšením poplatků zrušit ČT a ČRo veškerou reklamu včetně sponzorských vzkazů. To by aspoň trochu narovnalo tržní prostředí. Druhou a těžší věcí je, abychom měli my, kteří veřejnoprávní média platíme, větší přehled o jejich vnitřnostech. Podle současných zákonů ho nemají ani příslušné rady. Běžného diváka by jistě zajímalo, kolik vydělávají televizní hvězdy. A proč mají možnost přilepšovat si při moderování soukromých akcí. Nebo to, zda zaměstnanci ČT a ČRo neberou mzdu a ještě si nechávají platit za soukromé služby vlastně za tutéž práci. A určitě i to, jaký je klíč, podle kterého televize podporuje český film, a proč si vybírá i brak.

Nebuďme však jednostranní. Televizní poplatek se nezvyšoval patnáct let, rozhlasový ještě déle. Za tu dobu ho inflace ožižlala přibližně na polovinu. Obě média se tedy snaží v rámci možností šetřit. To je chvályhodné, zároveň to však říká, jak bývaly poplatky přemrštěné.

Shrňme: Současný návrh nevelkého zvýšení by byl přijatelný, kdyby byla zakázána veškerá reklama. A kdyby musela média veřejné služby udělat před těmi, kdo je platí, ,„striptýz“. Zasvětit je do rozhodovacích procesů a zveřejnit mzdy a odměny.