První zmínky o zvýrazňování očních řas, obočí a víček pocházejí ze starého Egypta z doby před šesti tisíci lety. Ženy k tomu používaly zejména malachit nebo galenit. Ty chudší pak uhlí, saze nebo krokodýlí trus. Ženy viktoriánské éry, tedy v 19. století, pak používaly popel a saze rozmíchané za tepla ve šťávě z bezinek. V roce 1834 vyšly recepty na ztmavování řas a obočí v populární příručce o zdraví, kráse a módě „Toilete of Health, Beauty and Fashion“.


Nahrává se anketa ...

Kromě bezinkové šťávy byly v návodech také směsi kadidla a různé pryskyřice. K nim se pak měly přimíchávat saze získané „z talíře drženého nad plamenem lampy nebo svíčky“ a pro nanášení byl doporučován drobný štěteček z nejjemnější velbloudí srsti.

Vše začalo ucpaným potrubímLékárníci logo bez textuZdroj: Deník

„Všechno ale změnil vynález vazelíny. O její objev se zasloužil chemik a lékárník samouk Robert Chesebrough. Byl pozván jako poradce k jednomu z prvních vrtů v Americe a měl pomoci vyřešit nesnáze, které pro těžbu ropy znamenala polotuhá vosková substance, která ucpávala těžební potrubí,“ popisuje farmaceut Stanislav Havlíček ve své knize Lékárníci mění svět.

Chesebrough si surovou hmotu – petrolejový gel odvezl do své laboratoře v New Yorku a téměř okamžitě si nechal patentovat proces jeho rafinace a filtrace přes aktivní uhlí. V roce 1870 otevřel první továrnu na výrobu a o dva roky později byla patentována Vaselina – přípravek na hojení kůže, lubrikant, pomáda na rty a balsám pro suchou kůži.

Evropský příběh řasenky

A tady pokračuje příběh řasenky, vlastně dva příběhy.

„Ten evropský začíná psát ve Francii narozený, ale jinak veskrze londýnský parfumář Eugène Rimmel. Už ve svých 24 letech byl uznávaným výrobcem kosmetiky, ale do historie se zapsal i jako propagátor hygieny a koupání jako konceptu zdraví, taky vlastně trochu lékárník. Jako první vyvinul vonné pomády a ústní vody,“ uvádí doktor Havlíček.

Umělé řasy poničily ty pravé. Žena vypadala jako nemocnáDnes už si ženy mohou vybírat z nepřeberného množství různých typů řasenek a netuší přitom, jak dlouhá a složitá cesta k jejich výrobě a současné podobě vedlaZdroj: Pexels

S objevem vazelíny se největším vynálezem Rimmela někdy v polovině osmdesátých let 19. století stala netoxická a první komerčně vyráběná řasenka. Na nějakou dobu se na ní ale zapomnělo. O dost později se však stala tak populární, že „rimmel“ v mnoha jazycích, včetně francouzštiny, italštiny, portugalštiny, ale i turečtiny a arabštiny, znamená „řasenka“.

Americký příběh řasenky

Americký příběh řasenky začal zhruba o čtvrt století později. Když v roce 1915 připravovala Mabel Williamsová oběd, nešťastnou náhodou si nad sporákem trochu připálila řasy a obočí.

Odpoledne přitom měla mít rande s Chetem Hewesem. Proto se rozhodla použít trik, kterému říkala „tajemství harému“.

Fermentovaná rybí omáčka tvořila pod názvem garum jádro kuchyní starověkého Řecka
Omáčku pro britské krále vyrobili lékárníci náhodou. Zapomněli něco v sudu

Tím nebylo nic jiného než inovace receptu z letité příručky o zdraví, kráse a módě. Jen ženy v té době už neztrácely čas s ohříváním bezinkové šťávy. Směs popela z korkové zátky a sazí míchaly s vazelínou.

S trochou zručnosti na nanášení místo jemného velbloudího štětečku stačilo obyčejné roztřepené párátko.

Mabelin bratr byl fascinován

Jednoduchý kosmetický trik vytváření falešného obočí a zdůraznění řas fascinovaně sledoval Mabelin mladší bratr, devatenáctiletý Thomas. Když později zjistil, že na trhu není dostupný žádný komerčně vyráběný produkt tohoto typu, zeptal se své sestry: „Co kdybych řekl, že trochu takové krásy může mít v životě každá žena?“

Asi nikdo dnes už netuší, že tolik oblíbené kolové nápoje jsou objevem lékárníků
Nejslavnější limonádu světa vymyslel lékárník. Hledal lék na tlumení bolesti

První jeho pokus o domácí výrobu ale úspěšný nebyl. Když smíchal směs popela a sazí s bavlníkovým olejem a vazelínou, věřil, že má fungující recept. Jenže nadšení netrvalo dlouho. Mabel vypadala dobře jen do chvíle, než jí tající vazelína s popelem začala bolestivě pálit v očích.

Vazelína s uhelným prachem

Frustrovaný Thomas se vypravil vlakem do Detroitu, kde navštívil slibně se rozvíjející laboratoře lékárny Parke – Davis.

Když jim vysvětlil, co přesně chce, zanedlouho dostal 4,5 kila rafinované bílé vazelíny s jemnými oleji a nádechem parfému.

Všichni členové Williamsovy rodiny tavili vazelínu v čajové konvici a přimíchávali do ní uhelný prach.Všichni členové Williamsovy rodiny tavili vazelínu v čajové konvici a přimíchávali do ní uhelný prach.Zdroj: se svolením Insighters

Všichni členové Williamsovy rodiny pak tavili vazelínu v čajové konvici, přimíchávali do ní uhelný prach a v malých hliníkových krabičkách pod názvem „Lash-Brow-Ine“ prodávali zásilkovým způsobem v ceně 25 centů za kus.

Stoleté výročí

Ještě téhož roku otevřel Thomas Lyle Williams vlastní firmu – Maybell Laboratories, kde znovu za pomoci lékárny Parke – Davis o dva roky později zahájil výrobu vylepšené verze tuhé řasenky. A když v roce 1920 prohrál spor o ochranné známky, změnil se název firmy i jejího produktu.

Ještě v 19. století neexistovala možnost si drobnou ranku přelepit náplastí.
Náplast je skvělý vynález. Pro nešikovnou Josefínu ji vymyslel americký lékárník

Řasence Maybelline tedy bylo již sto let. Bez lékárníka samouka a objevitele vazelíny Roberta Chesebrougha a bez zapomenutých lékárníků z Parke - Davis mohla její historie vypadat úplně jinak.

Příběhy řady lékárnických objevů popsal PharmDr. Stanislav Havlíček v knize Lékárníci mění svět. 

Jak lékárníci měnili svět.Zdroj: Deník