VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Freediving: Plánované hloubky jsem hravě plnil do tří minut

Pardubice – Královéhradecký potápěč z pardubického klubu Jan Honysch se zúčastnil šampionátu na jednom z Bahamských ostrovů a mezi elitou se vůbec neztratil

20.12.2009 1
SDÍLEJ:

Jan HonyschFoto: Archiv sportovce

Talent… Kouzelné to slovo pro sportovce. Někdo ho má vrozený, někdo zjistí nadání na určité odvětví během svého života. Do té druhé popisované kategorie patří rovněž JAN HONYSCH (11. ledna 1979) z Hradce Králové, potápěč z pardubického klubu Freediver East Bohemia. Před šesti lety zjistil, že mu vydrží láhev pod vodou o hodně déle než jeho kolegům, a tak odložil přístroj k ledu.

V současné době je dvojkou na českém žebříčku nádechového potápění za legendárním Martinem Štěpánkem a po právu se účastní mezinárodních soutěží. Na mistrovství světa, které se konalo na Bahamách, obsadil desátou a šestnáctou příčku.

Můžete čtenářům našeho deníku popsat, co je freediving?

 Jinak se našemu sportu říká také nádechové potápění. Jak už název napovídá, jedná se o potápění na jeden nádech. Je několik disciplín, které se rozdělují na bazénové a hloubkové. Já se věnuji všem.

Zaměřme se nejdříve na vysvětlení těch bazénových…

 Dynamická apnea bez ploutví spočívá v uplavání co nejdelší vzdálenosti pod vodou na nádech bez ploutví. Dynamická apnea s ploutvemi spočívá v uplavání co nejdelší vzdálenosti pod vodou na nádech s ploutvemi. Při statické apnee se potápěč snaží vydržet pod vodou na nádech po co nejdelší čas, přičemž může volně plavat na hladině, nebo být úplně ponořen, nejhlouběji do tří metrů.

A co ty hloubkové disciplíny?

 Konstantní zátěž s ploutvemi spočívá v tom, že potápěč sestupuje a vystupuje pouze s pomocí ploutví. Konstantní zátěž bez ploutví spočívá v tom, že potápěč sestupuje a vystupuje pouze za pomoci vlastních sil. U Free Immersion se snaží závodník o dosažení maximální hloubky bez pomoci jakéhokoliv vybavení, myšleno ploutve či sled. Je povoleno přitahování po laně. Při variabilní zátěži se k sestupu používá závaží, ve formě jakéhosi výtahu, odborně sledu, který je zanechán v cílové hloubce. Potápěč vystupuje svépomocí za použití ploutví. Přitahování za lano je povoleno. Poslední disciplínou je No Limits, která však není závodní. Nejsou v ní kladeny téměř žádné limity na techniku sestupu a výstupu. Obvyklá kombinace je použití sledu pro sestup a balonu naplněného vzduchem pro výstup.

Jak dlouho se freedivingu věnujete?

 Začal jsem před šesti lety. Tomu intenzivnímu závodnímu dva roky. Dříve jsem se potápěl s přístrojem. Akorát mi furt vrtalo hlavou, proč mí kolegové vydýchali pod vodou láhev o hodně rychleji než já. Proč mám tak nízkou spotřebu vzduchu. Když jsem zjistil, že existuje sport s názvem freediving, přístrojové potápění šlo úplně bokem.

Pozoroval jste na sobě v dětském věku, že máte vlohy pro nádechové potápění? Trénoval jste třeba jako malý kluk ve vaně?

 To snad ani ne. Pouze když jsem chodil na základní školu, tak jsem dva roky závodně plaval. Pak jsem se věnoval judu a později zmíněnému přístrojovému potápění.

S jakými ambicemi jste odjížděl na nedávné mistrovství světa?

 Původně jsem chtěl startovat pouze v mé nejoblíbenější disciplíně, Konstantní váha s ploutví. Cílem bylo zlepšit si osobní rekord, který měl hodnotu osmdesáti metrů. Nakonec jsem se ponořil do plánované hloubky pětaosmdesáti metrů. Obsadil jsem desátou příčku.

Nakonec jste se objevil i v disciplíně s názvem Konstantní váha bez ploutve. Kdy jste se rozhodl?

 Až na Bahamách a musím říci, že mě vyhecovala reprezentační kolegyně Jarmila Slovenčíková. Nikdy jsem tuto disciplínu netrénoval a můj osobák byl čtyřiatřicet metrů. Před závodě jsem si určil hloubku pětapadesáti metrů a nakonec i toto splnil. Rovněž šestnáctou příčkou jsem byl mile překvapen.

Jaký čas vydržíte pod vodou na jeden nádech?

 Plánované hloubky jsem plnil v pohodě do tří minut. Zmíněných pětaosmdesát metrů tam a zpátky jsem zvládl za dvě minuty a třiadvacet vteřin. Když jsem se vynořil, tak na mě rozhodčí zírali. Nahlásil jsem jim totiž orientační čas kolem dvou a třičtvrtě minuty. No a pěkně jsem se sekl (úsměv). To se mi ještě nestalo. Asi to v bahamské vodě dobře jelo. Je to důležité zjištění do budoucna. S časem tři minuty se dá ponořit do sta metrů (zasní se).

Bahamy jsou v jiném časovém pásmu. Kolik hodin dělá posun a jak jste se s ním vyrovnal?

 Je to šest hodin. Kvůli dlouhému letu je člověk zblblej. Aklimatizace mi trvala asi dva dny. Spíše než na časový posun bylo důležitější adaptovat se na tamní hloubky. Na místě konání jsme byli o týden dříve, takže jsme se stihli v pohodě připravit. Navíc měsíc před mistrovstvím světa jsem byl trénovat na Havajských ostrovech.

Nemáme moře. Je vůbec možné připravovat se kvalitně v českých podmínkách pro tento sport?

 (zvážní) V České republice je to velmi obtížné, co se týče hloubky vodních ploch. V úvahu připadají pouze zatopené lomy, kde se dá ponořit zhruba do třiceti metrů. Pokud chcete trénovat větší hloubky, tak musíte do Chorvatska či Egypta. To jsou nejlevnější destinace.

Když už jste zmínil finance, váš sport asi není moc levný. Jednou na Havaj, podruhé na Bahamy…

 Jedná se o velmi nákladný sport. Prakticky vše si platím ze své kapsy. Výhodou je, že podnikám v oblasti informační technologie. Znamená to, že mě nijak neomezuje čas strávený mimo republiku. Mohu se totiž kdekoliv připojit na internet a pracovat.

Bahamské ostrovy jsou pro našince exotickou zemí. Jakou vy si na ně zachováte vzpomínku?

 Je to bývalá britská kolonie, takže se všude jezdí vlevo. To byl první šok. Také mě zaujalo, že tam nikdo nikam nespěchá. Nic se tam nezamyká. Při jízdě se pije alkohol, všichni tam jezdí nametení. Policajti to neřeší, protože je zákonem povoleno. Ani se nedivím. Na ostrově Long Island, kde jsme byli, je jedna dlouhá silnice. Žijí tam jen čtyři tisíce obyvatel. Jinak, pokud by se počítala každá skála, Bahamy mají asi třicet tisíc ostrovů. Těch hlavních je asi třicet.

Máte nějakou historku z vašeho pobytu v Karibiku?

 Přiletěli jsme do Nassau, hlavního města Baham a měli přesednout na letadlo, které letělo na Long Island. Když jsem viděl, do čeho nás cpali, tak ve mě byla malá dušička (ukazuje, jak se musel sklonit). Jednalo se o malé a oprýskané letadélko.

A kromě této dramatické chvíle jste prožil i nějakou humornou?

 No, to bylo také dobré. Přes letiště na Long Islandu měli silnici. Na křižovatce klasická stopka, takže člověk musel zastavit, trochu se rozhlédnout, jestli něco neletí, a pak mohl jet (rozesměje se).

Setkal jste se ještě s nějakou odlišností od České republiky, která vám ihned vytane na mysli?

 Neděle (vypálí). To byl den, kdy jsme se nemohli v restauraci najíst. Všichni totiž sedí v kostele. Tamní obyvatelé jsou hodně pobožní a těch kostelů na to, jak je to malý ostrov, je tam nespočet.

Z filmových záběrů je vidět, že na pobřeží ostrovů v Karibském moři to žije. Jaké to bylo ve skutečnosti?

 Na ostrově, kde jsme se pohybovali my, sice byly kilometry pláží, ovšem ty zely prázdnotou. Nebyla tam ani noha, takže ty pláže byly pouze naše. Připadal jsem si jak Robinson Crusoe (smích).

Hloubkoví potápěči mají na rozdíl od suchozemců jeden velký problém. Musejí umět vyrovnat tlak v uších. Můžete prozradit, jak se to dělá?

 Jsou na to různé techniky. Do zhruba čtyřiceti metrů se dá vyrovnávat přes plíce. Ve větších hloubkách však vzniká v plicích podtlak. Plíce mají tendenci vysát vzduch z pusy. Předejít se tomu dá tím, že potápeč si vlastními silami vytáhne vzduch do pusy a z ní se vyrovnává do dutin okolní tlak. Je to kvůli tomu, aby nepraskly bubínky. Přiznávám, že je to hodně složité. Pokud totiž vzduch uteče, už se nedá vyrovnat tlak a potápěč musí upalovat rychle nahoru.

Určitě je rozdíl v tom, jestli se potápíte v Jaderském nebo Karibském moři. V čem?

 Především v teplotě. Člověk se musí cítít komfortně. Když klepete kosu, tak tělo spaluje o hodně více kyslíku. Musí se jet na větší obrátky, aby se tělo zahřálo. Přitom se však zrychluje metabolismus, a to není pro náš sport dobré. Lepší výsledky se tak dají dělat v teplejších vodách. V Karibském moři jsme měli devětadvacet stupňů, což bylo pěkné kafíčko (prst nahoře).

Vnímáte při potápění rozmanitý život, který nabízí moře i oceány?

 Při závodění není čas na rozhlížení se po okolí. Když jedu dolů, tak mám zavřené oči a soustředím se pouze na tělo, co dělá. Při výstupu už sice mám oči otevřené, ovšem kontroluji si techniku.

A když zrovna nezávodíte?

 To si vychutnávám. Když jsem byl na Havaji, tak jsem se potápěl a plaval s delfíny, žraloky i velrybami. Na Bahamách byly mělčí vody a v nich plavalo hodně žraloků. Pokud člověk chytil nějakou rybu, hned měl za zadkem žraloka, který mu jí chtěl sežrat (úsmívá se).

Takže mýty o tom, že žralok útočí na lidi, nejsou pravdivé?

 Asi jak kteří, ale jejich chování se dá dobře číst. Na Havaji jsem se potápěl se dvěma třiapůlmetrovými žraloky běloploutvými, a ti do mě vyloženě najížděli. Jenže potápěč musí vědět, že těsně před ním uhnou, takže nesmí panikařit. U tohoto druhu mě spíše připadlo, když jsem plaval proti němu, tak se bál. Žraloci si nejdříve eloktromagnetickými impulsy zjišťují, jestli je objekt živý. Pak kolem něho krouží a mají snahu do něj narazit. A kousnout? To skutečně záleží na druhu.

Do kterých zemí a moří jste se již s vaším sportem podíval?

 Intenzivně se věnuji hloubkovému potápění dva roky. Potápěl jsem se v Chorvatsku, kde je Jaderské moře, ve Středozemní moři, na Maltě i Egyptě. V Egyptě ještě v Rudém moři, kde je asi nejrozmanitější podmořský život. Dále pak na Azorských ostrovech v Atlantickém oceánu, Havajských v Tichém oceánu a ve Švědsku v Severním moři. Tam se mi ale nelíbilo. Všude zima, tma a navíc medúzy. No, a o Bahamských ostrovech už byla řeč…

Očima kolegy

Honza se vždy dokáže výborně připravit na tzv. svůj moment. Jeho nesporná výhoda je v silné psychice. Nejsem si vědom případu, kdyby nesplnil limit, který si pro závod nebo trénink určil.

Radek Veverka z pardubického klubu Freediver East Bohemia

Autor: Zdeněk Zamastil

20.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Bývalá ředitelka Služeb města Pardubic Lea Tomková

Lea Tomková už není zastupitelkou

Unikátní bronzový kotel musel k lékařům.
11

Unikátní bronzový kotel musel k lékařům

Okresní fotbal: Chvojenec vypekl vedoucí tým přeboru

Pardubice - Křičeň poprvé prohrála a na uvolněné místo se přihlásily Libišany. Lukáš Moravec řádil.

Ťukáte si na cello, nebo na čelo?

Pardubice - Ťukáte si na cello, nebo na čelo? Hudebníky, kteří dávají přednost ťukání na cello se čtyřmi strunami, máte šanci vidět v úterý večer v Domě hudby.

Muž stál uprostřed rušné silnice

Pardubice - S mírně nesoustředěným chodcem uprostřed aut si chvíli nevěděli rady.

Tazatelé zkoumají dopravu. Navštíví tisícovku pardubických domácností

Pardubice – V Pardubicích začal průzkum dopravního chování. Na zvonky náhodně vybraných domácností tak budou zvonit tazatelé, kteří zjišťují, odkud kam a jakým dopravním prostředkem obyvatelé Pardubic cestují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT