Kdo není na sociálních sítích, jako by neexistoval. Hláška, která se šíří jako mor. V drtivé většině je to pravda, nicméně najdou se místa, kde konkurenci všechny ty Facebooky, Twittery a Instagramy neválcují.

„Co se týče propagace Czech Open na sociálních sítích, můj názor je ten, že to až tak důležité není. Neříkám, že ji nepotřebujeme, ostatně máme facebookové stránky, které vykazují slušnou navštěvovanost. Vyčlenili jsme člověka, který se o Facebook stará. Během festivalu tam dává fotky a postřehy nejen z hracích sálů. Vsadili jsme kartu spíše na střípky z turnajů než nějaké výsledky. Určitě to nepodceňujeme. Nicméně, že by to mělo zásadní význam z hlediska šíření festivalu mezi lidi, tak to ne,“ podotýká Jan Mazuch, ředitel Mezinárodního festivalu šachu a her.

Pozvánky na deset tisíc adres

Czech Open letos se svými kolegy pořádá již po čtyřiatřicáté. Za tu dobu už něco pamatuje. Vždyť z původně klubového turnaje se zrodil gigant, který nemá v této branži konkurenci. Za vším stojí mravenčí práce.

Jan Mazuch a Petr Laušman táhnou kárku zvanou Czech Open již 34 let.
Czech Open: Zřítili se pusou na zem. Pád přežili a šplhají se zpět na výsluní

„Boom jsme nastartovali díky tomu, že jsme v devadesátých letech vložili velké peníze do rozesílání pozvánek. Jeden čas jsme rozesílali pozvánky na více než deset tisíc adres do celého světa. Potom je vystřídalo shromažďování emailových adres a návštěvnost webových stránek. A nastoupily sociální sítě. Předpokládali jsme, že Facebook bude mít podobný vliv jako internet. Ale tak, jak jsme si dříve mysleli, že sociální sítě budou i v našem případě nosné médium, tak jsem přesvědčený, že tomu tak není,“ přidává k dobru zajímavé zjištění Mazuch.

(Pokud se chcete dozvědět jak se dá v královské hře podvádět a jestli už pořadatelé Czech Open při hře někoho chytili, přejděte do placeného obsahu Deníku.)

Turnaj směrem ven dostávají pořadatelé prostřednictvím live přenosů. Ale žádné popisování typu bílý pěšec z e2 na e4. Hezky na obrazovce. A šachové příznivce počínání hráčů láká.

„Nejdříve jsme vysílali partie naživo na našich webových stránkách, už někdy před třinácti lety. Průkopníkem se stal velmistrovský turnaj. V dalším průběhu historie jsme rozšířili nabídku o atraktivní turnaj v rapid v šachu. Vloni jsme poprvé testovali turnaj čtyřčlenných družstev. A setkalo se to se zájmem, tak jsme na to letos navázali,“ konstatuje ředitel Czech Open.

Herní víkend na festivalu šachu a her, jinak zvaném také jako Czech Open, opět táhl. Oblíbená byla především Rubikova kostka.
Pardubice nabídly pestrý program. Herní víkend v Ideonu i hospodský kvíz v aréně

Jaký je tedy zájem z řad internetových fanoušků Czech Open?

„Je to složitější v jedné věci. Aby byly naše stránky co nejvíce navštěvované, tak spolupracujeme ještě s dalšími třemi nebo čtyřmi servery. Jedná se o šachové specializované servery, které partie zprostředkovaně vysílají. Takže běží i na jejich stránkách. Nemáme to přesně spočítané. Když se hraje velmistrovský turnaj, tak ho sledují řádově tisíce diváků,“ poznamenává Mazuch.

„Já mám zafixováno, že zhruba před osmi lety se jednalo o čtyři až pět tisíc individuálních návštěvníků. Od té doby se přenosy rozšířily na více míst. Tenkrát jsme si to počítali za celý festival, tedy pouze návštěvnost na našem webu. A byla vyšší než mezinárodní fotbalový zápas, co se hrál v Čechách. Tedy součet, abych zase nepřeháněl,“ dodává Laušman.

Chystají namátkové kontroly

Internet je dobrý sluha, ale špatný pán. Podobně jako jeho předchůdce oheň… Se zdokonalováním moderních technologií se totiž vezou i ti, pro které je pojem čistá výhra tabu… Najdou se ve všech oblastech a výjimkou nejsou ani šachy. Tam hráči nemusejí sahat po dopingu, který dynamičtějších odvětvích pomáhá fyzické stránce sportovce. Vyznavači královské hry potřebují především přemýšlet. No, a když už se jim nechce utahovat mozkové závity, tak volí snazší variantu.

„Jedná se o různé sofistikované způsoby podvádění. Existují zařízení, která můžete mít například v brýlích. Jsou možnosti, jak se tomu dá bránit. Na festivalu ale nemáme klasické rámy, kterými hráči procházejí a jsou prověřováni, jestli u sebe nemají nějaké nepovolené zařízení. Naši rozhodčí disponují podobnými detektory pro případ osobní prohlídky jako jsou na letištích. Vypadají trochu jako obušky. Hráče tak čekají namátkové kontroly,“ varuje případné podvodníky Jan Mazuch .

Mobilní telefon. Téma, které nebere konce. Mladší generace do něj schovaly celý svůj svět. Tak, proč by se tam nepoctivým šachistům nevešla jedna rozehraná partie…

„V zásadě je zakázané, aby hráči měli v průběhu partie u sebe mobil. Dříve to bylo poněkud benevolentnější, kdy ho mohli mít u sebe ale vypnutý,“ připomíná praktiky z minulých let zástupce ředitele festivalu Petr Laušman.

To znamená, že ho odevzdávají jako žáci ve škole, které by rozptyloval od výuky? Nebo jako děti ve škole v přírodě, aby nevolaly domů, že jim něco nevoní? Šachoví pořadatelé odhalují jiné důvody.

„V okamžiku, kdy si ho do sálu přinesou, měli by ho odevzdat u rozhodčích. Teoreticky si ho ale mohou nechat v tašce nebo bundě. V žádném případě s ním nesmí manipulovat. To samé se týká i chytrých hodinek,“ popisuje Laušman.

Velkým lákadlem, kam propašovat radítko je tužka. Vždyť se jimi zapisují jednotlivé tahy.

„Nejsme organizátoři šachové olympiády ani mistrovství světa. Tam jsou pravidla až extrémně přísná. Například v Indii mě nechtěli jako diváka pustit s normálními hodinkami. My zase tak striktní nejsme. Pokud by ale nastal nějaký pokus s pašováním i do psacích nástrojů či jinam, tak jsme připraveni přijmout operativní opatření. Především pro hlavní velmistrovský turnaj,“ vyhlašuje Jan Mazuch.

Ještě jednou a letíte…

Nejhorší je, když se krade ve dvou… Jinými slovy nekalá spolupráce na čtyřiašedesáti polích se těžko dokazuje, protože komplic je prakticky nepostižitelný…

„To je asi nejtěžší úkol, jak chytit při podvádění. Stalo se nám to jednou v minulosti. Ještě na zimáku. Trenér se podíval na pozici na šachovnici. Odešel z areálu, na mobilu situaci zanalyzoval a zjistil správný tah. Vrátil se zpět a pomocí gestikulace, poradil svému svěřenci, co má zahrát. Plácnu: poškrábal se na rameni, kopl se kolenem o stůl. Cokoliv, aby to neměl šanci nikdo zjistit. Velice těžko se odhalují, když někdo může opustit prostor a pak se vrátit,“ krčí rameny Laušman

Jeho příběh však má šťastný konec. Zlo nad dobrem nezvítězilo. Tedy částečně…

„Rozhodčí si všimli, že se dotyčný trenér chová atypicky. Tak ho začali sledovat. Zjistili, že vyleze ven ze sálu. Vyndá vypnutý mobil, který zprovozní a začne na něm něco dělat. Pak ho znovu vypne, schová a vrací se zpátky. Načež se postaví před svého svěřence ve vzdálenosti deseti metrů a začíná dělat nepřirozené pohyby. Bylo jim to divné. Bohužel dokázat se to nedalo, nicméně trenérovi jsme zakázali vstup do hracího sálu. Navíc dostali vyhrůžku, že v případě opakovaní budou vyloučeni z turnaje,“ vrací se k detektivnímu zážitku Petr Laušman.

Jeho kolega naznačuje, jak se dá zamezit podvádění při živých přenosech.

„Z těch obou nejvýznamnějších turnajů plánujeme on-line přenosy s patnáctiminutových zpožděním. Kdybychom jeli úplně live, tak bychom ulehčovali hráčům kontakt s někým externě,“ vysílá Jan Mazuch špatnou zprávu do tábora těch, kteří by se snad chtěli chlubit cizím peřím…