Skok vysoký. Jedna z disciplín vícebojů. Čerstvá šampionka je všestrannou atletkou a výšku si vybrala, protože jí jde tento sportovní obor ze všech nejlépe. Před republikou si mohla věřit, protože nad laťkou už slavila juniorské zlato z haly a dvě stříbra pod otevřeným nebem, z toho jedno dorostenecké. Nicméně ženy, to je úplně jiný kalibr…

„Upřímně, já i moje okolí jsme mysleli na medaili, protože jsem od začátku sezony skákala velmi dobře. Ale byly to myšlenky na bronz a na stříbro, protože jsem věděla, že budu skákat proti Míše Hrubé. Říkala jsem si však, že stát se může všechno. Také jsem málem odjela domů se čtvrtým místem. Rozhodně jsem ale nečekala, že z toho bude zlato, i když to byla spíše souhra náhod a obrovského štěstí. Hodně jsem zaskočila sebe a asi i ostatní,“ říká Zdara Pezinková v rozhovoru pro Deník.

Pardubická výškařka Zdara Pezinková v akci. | Video: ČAS/se svolením Zdary Pezinkové

K výšce přes víceboj

Kdy a kde jste se vůbec dostala k atletice?

V osmé třídě, tedy v roce 2018. Poté, co jsem jako školní závod zkusila čtyřboj. Šlo mi to a tak jsem pokračovala.

Sportovala jste před tím ještě v jiném odvětví?

Ano, jako malá jsem vyzkoušela spoustu různých sportů a pohybových aktivit. Nejdéle jsem dělala balet, volejbal a basketbal.

Jak jste se ocitla v AC Pardubice?

Moje kamarádka ze školy tam trénovala. Tak mě přivedla a už jsem tu zůstala.

Proč jste si vybrala skok vysoký? Odhadla jste menší konkurenci doma, nebo jste testovala disciplíny a pro tuto máte největší vlohy?

Ještě minulý rok jsem se označovala spíše za vícebojařku než za výškařku. Vlastně i letos jsem měla v plánu závodit na mistrovství republiky ve víceboji, ale to mi nakonec zranění nedovolilo. Každopádně k výšce jsem se dostala přes víceboj a prostě mi nejvíce jde a nejvíce baví. Ale i tak nezávodím rozhodně jen ve výšce, pouze na domácích šampionátech. Mám v ní největší šance.

Ve své kariéře jste získala pět medailí z MČR (do dorostu přes juniory k dospělým). V žácích jste to nestihla?

Já jsem druhým rokem v žácích teprve začala s atletikou, takže jsem v té době byla vlastně na nule. Nějaký čas trvalo, než jsem se dostala na soutěžní úroveň. Respektive, abych se mohla měřit s nejlepšími holkami, které už měly kariéru dávno rozjetou.

Víceboje nejsou žádná legrace. Závodník musí být komplexní a vynikat v rychlosti, švihu, obratnosti. Jak jste na tom?

Co se švihu týče, myslím si, že jsem na tom poměrně dobře. Dokonce jsem začínala s koulí a oštěpem. Až z toho byl víceboj (usmívá se). S rychlostí je to trochu horší, a to se pak hodně projevuje na překážkách, kde to musím oproti ostatním závodnicím dohánět technikou.

(Pokud se chcete dozvědět, jak Zdara Pezinková prožívala mistrovský závod, nebo jak se vidí navzájem závodnice s trenérem, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku).

V jaké disciplíně byste se ještě mohla prosadit na vrcholné úrovni?

S trenérem panem Sedlákem jsme hodně přemýšleli o čtyřstovce s překážkami, protože stovku překážek běhám celkem slušně. Nicméně kamenem úrazu je zde pro mě rychlost a velikost mezer. Ke konci se tam už nevejdu a musím brzdit (úsměv). A toto by na 400 m mohlo být dobré. Určitě bych musela naběhat spoustu objemu, ale ani teď jsem neměla čtyřstovku špatnou. Jako druhou disciplínou se mi nadějně jeví dálka. Tam však mám veliké mezery v technice. Ale to, když se dotrénuje, tak by to také mohlo hezky lítat (rozesměje se).

Zlato jsem nečekala

Tři medaile z mistrovství republiky jste získala v hale. Nerada závodíte pod otevřeným nebem?

Je pravda, že na letních šampionátech by to mohlo být určitě lepší. Bohužel jsem se po minulé poměrně úspěšné halové sezoně potýkala se spoustou zdravotních problémů. Ty jsou snad pryč, tak doufám, že to letos bude lepší.

Obrazně řečeno, spolu s trenérem Sedlákem jste si doskákali až pro zlatou z dospělé republiky. Všechny jste zaskočila?

Upřímně, já i moje okolí jsme mysleli na medaili, protože jsem od začátku sezony skákala velmi dobře. Ale byly to myšlenky na bronz a na stříbro, protože jsem věděla, že budu skákat proti Míše Hrubé. Říkala jsem si však, že stát se může všechno. Také jsem málem odjela domů se čtvrtým místem. Rozhodně jsem ale nečekala, že z toho bude zlato, i když to byla spíše souhra náhod a obrovského štěstí. Hodně jsem zaskočila sebe a asi i ostatní.

Hlavní devízou skokanů do výšky je výška. Vy jste ale byla mezi medailistkami MČR nejnižší. Kolik měříte a není to v této disciplíně handicap?

Měřím 180 cm. Holky jsou sice vyšší, ale nemyslím si, že by to byl až takový handicap. Přeci jen Yaroslava Mahuchikhova nebo Angelina Topićova jsou téměř stejně vysoké jako já a patří do světové špičky.

Čím méně centimetrů případně doháníte?

Opakuji, podle mě to není zas takový handicap. Také si myslím, že oproti některým českým výškařkám mám rychlejší rozběh, a to mi dost pomáhá. Ještě ho mám v plánu na léto zrychlit (mrkne).

Na halovém šampionátu jste porazila českou výškařskou jedničku Michaelu Hrubou. Jak hodně je to pro vás cenný skalp a k čemu dalšímu vás může motivovat?

Určitě je to pro mě něco neuvěřitelného, ale snažím se stát nohama na zemi. Jeden závod nic neznamená. I když mám mistrovský titul, Míša pořád umí skočit daleko více než já.

Už jste ji někdy porazila, už jste se někde střetávaly?

Skákaly jsme spolu už párkrát na venkovní republice a teď i na některých závodech v hale. Porazila jsem ji ale poprvé.

Úplně mi vypnula hlava

Když byste měla v kostce shrnout, jaký to byl závod?

Mistrovství republiky pro mě vždycky představuje spoustu stresu. Sice jsem se moc těšila, ale zároveň jsem to už chtěla mít za sebou. Věděla jsem, že výšky kolem 180 cm budou asi kritické. Jsem ráda, že jsem to ustála psychicky a v soutěži mohla pokračovat. A potom, co jsem skočila 186 cm, tak mi úplně vypnula hlava, z toho, jakou jsem měla obrovskou radost. Takže i kdyby byla šance skočit 189 cm, tak jsem na to už nebyla dostatečně soustředěná.

Skočila jste si osobní rekord 186 centimetrů. Kolik jste dala nejvýše na tréninku, kde se to neuznává?

Na tréninku skáču o dost méně než na závodech. Nikdy jsem neskočila ani 180 cm mimo závod. To už je výška, na kterou potřebuji takovou dávku adrenalinu, kterou mi trénink není schopen dát.

Asi je lepší dostávat se favoritkám pod kůži, než být sama jasným kandidátem na zlato, co vy na to?

S tím souhlasím. Být favoritkou je neskutečný tlak, protože se od vás hodně očekává. Sama jsem si to několikrát vyzkoušela a opravdu to není nic moc příjemného. V takových případech jsem hodněkrát byla úplně bez medaile, i když jsem celou sezonu vedla tabulky. Nezvládla jsem to ale psychicky.

Zlatem mezi ženami jste si na sebe ušila pořádný bič. Už se od vás budou očekávat výsledky.

Asi se teď ode mě bude očekávat něco víc, ale hlavní hvězdou pořád zůstává Míša Hrubá. No a pak je tu samozřejmě i Denča Pešová, Klárka Krejčiříková nebo Bára Sajdoková, které umí skákat výborně. Holky mi určitě medaile nenechají jen tak.

Máte vůbec nějaký výškařský vzor?

Samozřejmě. Mým velkým vzorem je právě už několikrát zmíněná Míša Hrubá. Je opravdu neskutečná. Drží národní rekordy v několika kategoriích, získal několik mistrovských titulů nejen z domácích ale i mezinárodních šampionátů a mohla bych pokračovat. Myslím, že Míša bude obrovským vzorem pro spoustu českých výškařek. Nejen pro mě.

Jak vysoko visí halové mistrovství světa v Glasgowě? Kolik je potřeba skočit ke splnění limitu?

Hodně vysoko. Limit je 198 cm. Sice jsem se teď o pár centimetrů přiblížila, ale pořád jsem od něj hodně daleko.

A co olympiáda v Paříži? Máte nějakou šanci se pod pět kruhů kvalifikovat?

Tuším, že limit do Paříže je 197 cm, a to je také neskutečně moc. Na to zatím ani nemyslím, ale třeba se na tuto výšku někdy v budoucnu dostanu. Start na olympiádě je samozřejmě mým velkým snem. Tak jako každého sportovce.

Velkým snem medicína

Atletikou se v České republice člověk úplně neuživí. Co plánujete dělat v civilním životě?

Já bych moc chtěla být lékařkou. Ještě si nejsem jistá specializací, ale určitě bych chtěla jít tímto směrem.

Jméno Zdara Pezinková není obvyklé, a přitom v Pardubicích je už jedno známé… 

Je to mamka a její specializací je ORL. Určitě stejně jako ona vše směřuji na medicínu, tak doufám, že se mi povedou přijímačky. Jestli to bude stejný obor se ještě uvidí.

Zdá se, že jste se ani nechtěla specializovat na sport a vybrala si obyčejné gymnázium namísto sportovního, které v Pardubicích sídlí.

Já jsem už dříve věděla, že budu chtít jít na medicínu, a tak bylo normální gymnázium jasnou volbou. Právě kvůli přípravě na další studium.

Teď jste si jen tak odskočila od šprtání na přijímačky a hned pro zlato. Příjemné odreagování, viďte?

Možná to vypadá jako odskočení, ale rozhodně bych to tak nebrala. Je za tím nespočítatelně hodin práce a to, že se mi do toho teď přidaly přijímačky? Je to velice náročné. Jak příprava na zkoušky, tak příprava na závody. Ale tuhle cestu jsem si sama vybrala, takže si nestěžuji (úsměv).

Křestní jméno Zdara je v trochu zvláštní. Vy jste ho patrně zdědila. Jak se vám s ním žije?

Je zvláštní, ale mohlo by to být i horší. Žije se s ním jako s každým jiným jménem, jen to občas někoho překvapí (směje se).

Zde je záznam z vysílání Českého atletického svazu z HMČR 2024 https://fb.watch/quY3y_xO-F/

Jaký je Filip Sedlák trenér?

„Filip Sedlák mě trénuje úplně od začátku prakticky jako jediný trenér, takže všechno, co umím a kde teď jsem je pouze jeho práce. Opravdu ho obdivuji za to, kolik nejen mému trénování, ale i ostatním dává času. Je se mnou skoro každý den několik hodin a v sezóně každý víkend na závodech a do toho má i spoustu dalších svěřenců. Samozřejmě, že jsme měli nějaké neshody, ale to bylo hlavně dříve, protože jsem byla neposedné děcko a kolikrát to se mnou opravdu neměl jednoduché. Naštěstí má se mnou obrovskou trpělivost, i když si to kolikrát vůbec nezasloužím. Například si neuvědomuji, že by na mě vůbec někdy jen zvýšil hlas, za což jsem mu opravdu vděčná, protože když kolikrát slyším, jak se někteří trenéři chovají ke svým svěřencům, tak to někdy není nic moc hezkého. Filip je velmi dobrý trenér. Nad vším hodně rozmýšlí a věnuje pozornost i drobnostem, které většinu lidí ani nenapadnou, ale pak mají na výkon velký vliv. Takže si myslím, že jsem v opravdu dobrých rukách.“

Jaká je Zdara Pezinková svěřenkyně?

„Zdrara za skoro šest let spolupráce ušla kus cesty ve vývoji lidském, ale i po sportovní stránce, kdy se z žákyně stala dospělá žena. A to směrem k lepší profesionalitě, odpovědnosti a uvědomělosti. Je silná, odhodlaná, cílevědomá a pracovitá. A to jak v osobním, tak sportovním životě. Většinu času nyní věnuje škole a přípravě na maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu medicínského směru. V mezilidských vztazích je vřelá, otevřená, kamarádská a snaží se fandit a pomáhat druhým. Je to člověk, co nezkazí skoro žádnou srandu, což před lety bylo až v negativní podobě. Přeháněla to a poškozovalo to trénink, protože ostatní stahovala k blbnutí a neustálému štěbetání, hihňání, apod. Co se týká sportu, tak zažila mnoho pádů, proher, zranění, bolesti, ale nevzdala to a došla až republikovému zlatu mezi ženami. Její cesta je ve znamení houževnatosti a odhodlání, které by mohlo být pro mnoho lidí toužících po instantních úspěších inspirací, že má cenu vydržet, bojovat a pracovat na vytyčeném cíli.“