Vypadá, jakoby lusknul prsty a z nuly vytvořil zázrak.

Úspěšný pardubický podnikatel MICHAL BURKOŇ stojí v čele Barth Racing Teamu, který v motoristickém sportu pomalu dobývá svět.
Letos v lednu se poprvé účastnil Dakaru a jeho jediný jezdec Ondřej Klymčiw při premiéře skončil na skvělém dvacátém místě.

Barth Racing roste. Aktuálně ho reprezentují motocyklisté David Pabiška s Rudolfem Lhotským a na čtyřkolkách jeho barvy hájí Martin Plechatý s Ollie Roučkovou.

První dva mají na příští rok Dakar jistý. Jak prozradil šéf stáje, Plechatý se na něj možná dostane taky. Tým je navíc těsně před dohodou s legendou českého moto sportu Josefem Macháčkem.

„Na Dakaru vidíte, jak pracují nejlepší lidé v oboru. Je to hodně dobrá škola z pohledu marketingu a dalších věcí. Tahle rallye nás posouvá dál v našem byznysu, pracovní a samozřejmě i osobní rovině," říká šéf Barth Racingu, jenž v civilu vede firmu s více než sto zaměstnanci, co obchoduje s automobily a motocykly.

Jak se vlastně myšlenka, že vznikne Barth Racing, narodila?
Před rokem a půl mě oslovil motocyklový závodník Ondřej Klymčiw, jestli bych ho nechtěl sponzorovat. To mě nezaujalo. Řekl jsem mu, že by mě ale možná zajímalo, kdyby jel Dakar a my se na tom mohli nějak organizačně podílet. Odpověděl OK, že se tam chce dostat a domluvili jsme se. Vytvořili jsme tým a všechno začalo nabírat obrátky.

Stejně mi to přijde jako sci-fi, že v Pardubicích na zelené louce vznikne tým, který najednou začne jezdit Dakar. Vám ne?
Ne, mně to tak rozhodně nepřijde (usměje se).

Jinými slovy: Když něco hodně chci a obětuju tomu čas, tak to dokážu?
Asi jo. Z mého pohledu na tom nic zase tak složitého není.

Ondřej Klymčiw skončil hned v premiéře BARTH Racing Teamu na Dakaru senzačně dvacátý. Vracel jste se z Jižní Ameriky utahaný, nebo šťastný?
Mám pocit, že oboje (usměje se). Hlavně jsem měl radost, že Ondra ve zdraví dojel, pak přišla euforie z jeho umístění. To si přiznejme, na jeho samotném výkonu v Americe záleželo nejvíc, všechno záleželo na tom, jak trénoval, připravoval se, jaký byl profík. Tenhle výsledek nebyl o mně, ale vyloženě o Ondrovi. Odjel Dakar neskutečně. My ostatní se můžeme stavět třeba na hlavu, ale na jezdci vždycky záleží úplně nejvíc.

Vaše cesty se ale po velkém úspěchu rozešly. Proč?
Abych řekl pravdu, přesně důvody neumím popsat. Obě strany se sešly a řekli jsme si, že další spolupráce nemá smysl. Uvidíme co, bude dál.

S Klymčiwem jste si řekli sbohem, ale tým nakonec dost nabobtnal. Udělali jste velký krok dopředu?
Je nás víc, ale zase tak bych to nevnímal. Když budujete závodní tým, je už jedno, jestli tam máte jednoho jezdce, nebo pět. Zázemí, procesy a starosti jsou pořád stejné.

Jen jich s větším počtem lidí bude asi přibude, ne?
To je možná pravda (usměje se). Rozhodně nás teď v zimě také do Ameriky pojede výrazně víc, zatím to vypadá, že výpravu bude čítat jedenáct lidí.

Jak to vlastně dopadlo s přihláškami vašeho týmu na příští Dakar, kolik lidí z týmu závod pojede?
Pořadatelé nám potvrdili, že berou Rudu Lhotského, zřejmě jako jediného českého nováčka na motorkách a Davida Pabišku. Bohužel nám ale bez nějakých bližších komentářů nepotvrdili Ollie Roučkovou a Martina Plechatého, ale jemu slíbili účast v roce 2017. Oslovil nás pak ještě Pepa Macháček, který Dakar vyhrál pětkrát na čtyřkolce a teď by měl jet s buginou, že by měl zájem startovat za náš tým.

Dohoda s legendou je blízko?
Jednáme. Víceméně jsme ale domluveni. Na Dakar je už přihlášen pod našim týmem a řešíme jenom nějaké detaily. Pokud se nic nezmění, pojedou tak za náš tým Dakar dva motorkáři a jedna bugina.

Mohou třeba i rady Josefa Macháčka v něčem pomoci?
Rozhodně, jeho zkušenosti pro nás jsou velmi cenné, je to jeden z důvodů, proč do spolupráce chceme jít.

Byl jste hodně zklamaný, když jste se dozvěděl, že dva vaši závodníci do Ameriky nepojedou?
Počítali jsme s tím, že nám všechny závodníky nevezmou. Zaskočilo nás spíš to, že právě Martin Plechatý nedostal povolení, na čtyřkolce už Dakar dvakrát absolvoval. Vymýšlíme pro něj ale další uplatnění, mohl by jet s Pepou Macháčkem v bugině jako navigátor. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Co vlastně o přijetí na Dakar rozhoduje?
Organizátor bere v potaz hlavně zkušenosti a dosažené výsledky závodníka. Pořadatel je navíc komerční firma, takže logicky hrají roli i různé komerční zájmy. Údajně se do soutěže čtyřkolek třeba hlásí hodně závodníků z jižní Ameriky, kteří jsou logicky zajímavější než ti z malé země v Evropě.

Minulý Dakar jste si v roli šéfa týmu prožil na vlastní kůži. Bylo to hodně náročné?
Dost. Celé tři týdny moc nespíte, jste permanentně ve stresu. Když to řeknu zjednodušeně, tak zážitky, které na vás čekají během jednoho roku, se smrsknou do těchto pár dní, je to hodně intenzivní. Ve tři vstanete, spát jdete o půlnoci a během dne zažijete všechny emoční škály, od radosti, po chuť na někoho řvát i brečet.

A tohle se děje každý den?
Víceméně ano. Strašně rychle Dakar uteče.

Pořád platí, že tahle rallye je po čertech nebezpečná?
Pro závodníka to rozhodně není sranda. Všechny, co si stoupnou na start a závod zvládnou, já strašně obdivuju. Máme hodně fanoušků na našem Facebooku a dost lidí nám tam radí, co bychom měli jak dělat. Každému ale říkáme, ať si tam jde taky stoupnout. Ráno startujete s pocitem, že můžete ten den umřít, tohle si nikdo nedovede představit. Na jednu stranu obrovská vedra, pak i vysoké nadmořské výšky. Na rovinu říkám, že já bych si na start nestoupl ani náhodou.

Upřímně, když jste doma oznámil, že v rámci vaší firmy vznikne stáj, co pojede Dakar, neťukali si na čelo, že jste se zbláznil?
Manželka se se mnou dost dlouho nebavila, když jsem oznámil, že tam pojedu (usměje se). Intenzivně jsme to doma řešili a probírali. Pak se ale navíc stalo, že nám vypadl člověk, co měl mít na starosti reportáže z Dakaru a různá videa pro média a sociální sítě. Můj čerstvě osmnáctiletý syn přišel, že všechny tyhle věci také zvládá. Když jsem pak řekl, že by s námi mohl jet on, byla doma dusná atmosféra podruhé (usměje se).

Ale nakonec vyrazil taky. Takže všechno dobře dopadlo?
Všechno se postupně vystříbřilo, doma to bylo v pohodě a celá rodina nám v Česku pomáhala. Ale rozhodně šlo o velký zážitek být s čerstvě osmnáctiletým synem zavřený tři týdny v autě, jezdit v horách a na poušti.

To musel jako podřízený poslouchat, co?
Mělo to tak být (usměje se). On měl na starosti kompletní komunikaci s médii v Česku. Kolikrát, když jsem měl nějaké připomínky, tak mě ale odpálil, že média má na starosti on, ať se do toho pořád nemontuju. Hodně věcí jsem tak na něm nechal. A nakonec myslím, že na to, že jsme takovou akci dělali poprvé, jsme domů posílali hodně zajímavé zpravodajství.

Ale asi ani tohle nebyla práce, že byste si seděli někde v kanclíku, upíjeli kávičku a ťukali do počítače články. Hádám správně?
Kopírovali jsme trasu, po které jeli závodníci. Mnohdy jsme dojeli pozdě večer, pak byla potřeba natočit něco na video se závodníkem, sestříhat materiály, zhodnotit den a hlavně najít místo, jak pošleme data do televize a do novin do Čech. Neexistuje tam datové připojení jako tady v Evropě, to bylo hodně zajímavé. Připojovali jsme se třeba i u lidí doma, u šéfů na benzínkách a podobně.

To myslíte vážně?
Jinak to tam nejde.

Vy jste zaklepali na dveře a řekli: „Dobrý den, dáte nám heslo na vaši wifi? Potřebovali bychom si poslat nějaký datový balík do Česka…"
(usmívá se) Zjednodušeně to tak je. Byl to nejjednodušší způsob, jak se k němu dostat. Vlastně každý den tam byla nějaká nová příhoda.

A stejně do toho jdete znovu…
Určitě, víme hodně věcí, máme dost nápadů, co zlepšit.

Víte taky, kde zvonit kvůli internetu…
To nepůjde, protože se pojede jinudy (usmívá se). Trať už byla známá, mělo se jet přes Peru a ve vysokých nadmořských výškách v Bolívii, ale nakonec se bude měnit, čekáme, kudy se nakonec pojede.

Co se stalo, že se dopředu daná trať musí měnit?
Pořadatelé nedávno obdrželi finální rozhodnutí peruánské vlády o zrušení všech etap, které měly vést přes Peru. Důvodem je aktuální předpověď meteorologického jevu nazývaného El Niño, který se pro letošní rok očekává extrémně silný. Peruánská vláda se proto rozhodla prioritně zajistit mobilitu všech státních služeb tak, aby byly schopny pomoci obyvatelům, kteří by mohli být zasaženi. Celý tým pořadatelů doufá, že obyvatelé Peru nebudou muset čelit této předpovídané katastrofě, a plně respektuje rozhodnutí peruánské vlády. Začalo se ale pracovat na náhradní trase, která bude zveřejněna ve druhé polovině září.