Basketbalisté BK Synthesia vyhráli ve třetí čtvrtině základní části Mattoni NBL šesté domácí útkání ze sedmi možných. Naposledy jim za oběť padlo Brno (74:61). Podle postavení v tabulce byly Pardubice jasným favoritem, ovšem při zdravotních problémech družstva musely být odhady střízlivější.

Domácí nemohli počítat se zraněnými Štefanem Svitkem a zejména tvůrcem hry Levellem Sandersem. Jeho role se střídavě zhostili hrající asistent trenéra MARIAN PŘIBYL a Sullivan Phillips. Oba v civilu na střídačce sedícího Sanderse nezklamali. Za normálních okolností křídelní hráči si vysloužili pochvalu na tiskové konferenci. Trenér domácích Ivan Vojtko označil jako nejlepšího hráče utkání Přibyla, jeho protějšek pak Phillipse.

Mariane, jaké bylo nastoupit na pozici rozehrávače, která vám není až tak vlastní?

Nic jednoduché to nebylo. Půl roku hrajeme s rozehráváčem, který patří k nejlepším v lize a najednou vypadne. Naštěstí jsme měli tři dny na rozmluvu, jaký styl bez něho budeme praktikovat. Vyhráli jsme, tak jsme se snad se složitou situací dokázali vyrovnat.

Jaká panovala před zápasem atmosféra. Poznamenala vás Sandersova neúčast na hřišti?

Určitě. Jelikož je zraněný i Pišta Svitek hned je nás na tréninku o dva méně. Takže se nemůže pořádně trénovat. Spíše se jedná o udílení taktických pokynů. Napětí před zápasem bylo v kabině znát. Nebudu skrývat, že i já byl o něco nervóznější než normálně.

Můžete prozradit, jaké byly předzápasové pokyny?

Hrát nejjednodušeji jak to jen půjde. Zbytečně nekombinovat, pokud možno co nejpřímější cestou jít na koš. Zodpovědnost se zákonitě posunula na více hráčů, takže i kluci na lavičce museli být neustále ve střehu a na palubovce častěji dokazovat, že jsou nedílnou součástí týmu.

Ruku na srdce, Brno nepředvedlo nijak oslnivý výkon a výhru vám docela usnadnilo…

Musím souhlasit s tím, že Brno nehrálo v takové herní pohodě, aby nám mohlo klást větší odpor. My jsme udělali spoustu, někdy až školáckých chyb, naštěstí soupeř opravdu nebyl ve své kůži.

Nejhorší chvíle jste bez diskusí prožívali ve třetí čtvrtině, kdy jste přes pět minut neskórovali a váš, v tu chvíli, čtrnáctibodový náskok se smrskl na šest bodů…

Chybělo nám udělat nějaký odvážný krok. Začali jsme hrát staticky. Jeden z nás držel balon a ostatní místo, aby si naběhli nebo si o něj řekli, tak jen koukali a schovávali se. Před závěrečnou částí jsme si to vyříkali a více jsme se začali hýbat. Naštěstí jsme si rychle vytvořili opět výraznější vedení.

Nemohlo dojít také k uspokojení z většího vedení. Trenér Vojtko již několikrát po zápasech poukazoval na fakt, že když Pardubice vedou o deset bodů, začnou hrát, jako by se jim už nemohlo nic stát…

 To je pravda. Jeho výtky slyšíme třikrát za zápas. Prý, že když vedeme o dvanáct, čtrnáct, nechceme jít na šestnáct, osmnáct a naopak se vracíme na osm, na šest. Sebeuspokojením se vyznačuje česká nátura, to ovšem nemůžu v případě tří hráčů černé pleti tvrdit. Ale určitě tam nějakou roli uspokojení z výrazného náskoku hraje.

Na utkání s Brnem jste si se Sandersem trochu prohodili role. Zatímco vy jste zastával jeho post, on nejen vás z lavičky dirigoval z pozice asistenta trenéra…

Tak o Ellovi je známo, že nevydrží sedět v klidu a se zavřenou pusou. Přesně jak je zvyklý ze hřiště také z lavičky udílel pokyny. V přestávkách či time outech radil klukům, opravdu s týmem žil. Jeho přítomnost, byť jen na lavičce, nám velmi pomohla.