Byla to sezona plná novinek. Tradiční basketbalový stánek na Dukle byl pro mistrovské zápasy nahrazen ČEZ Arenou a výsledkem byly fantastické návštěvy, jaké Mattoni NBL nepamatuje. Změnil se i herní systém. Dvanáct účastníků si to rozdalo systémem každý s každým čtyřikrát a sezona se tak nebývale natáhla. Loni skončili pardubičtí basketbalisté šestí a toto pořadí jim bylo určeno již po 22 kolech základní části. Letos až do 44. kola bojovali o 4.- 6. místo, když v průběhu sezony se překvapivě pohybovali i výše. Nakonec skončili šestí a ve čtvrtfinále play off vypadli s hvězdným Prostějovem v poměru 1:2 na zápasy. Byla to bitva, kterou rozhodl až třetí vzájemný zápas v samotném konci utkání. Bezprostředně po tomto vyřazení jsme se s trenérem pardubického týmu Stanislavem Petremohlédli za právě skončeným tažením BK Synthesia v letošním ročníku Mattoni NBL:

Sezona pro pardubické basketbalisty skončila, vyřazení týmu ve čtvrtfinále play off se čekalo, ale bylo to po boji, v němž si vysoký favorit sáhl až na dno především psychických sil. Jaký máte teď pocit?

Bezprostředně po třetím, rozhodujícím utkání převládaly pocity zklamání. Když jsme zvládli první zápas doma a dostali Prostějov pod psychický tlak , věřili jsme, že při troše štěstí bychom se mohli postarat o velké překvapení. Nakonec s Prostějovem jsme měli v základní části příznivou bilanci 3:1 na zápasy, přičemž dvě výhry jsme získali právě v Prostějově. S odstupem několika dní však moje pocity již nejsou negativní. Odvedli jsme v play off slušnou práci. Vyhráli úvodní zápas, protom jsme nezvládli první zápas v Prostějově. Druhý duel však byl vyrovnaný až do poslední čtvrtiny. Se soupeřem, který má oproti nám neskutečný rozpočet, jsme vypadli se ctí.

Šesté místo je obhájením loňských pozic. Zdá se však, že letos má mnohem vyšší hodnotu.

Ano, loni jsme se vmáčkli po 22. kolech do elitní šestky a nadstavba již nic nemohla změnit na tomto umístění. Letos bylo třeba odehrát 44 kol základní části a nutno uvést, že v průběhu soutěže jsme se v tabulce pohybovali na vyšších příčkách, než je konečné pořadí v této sezoně. Důležité bylo, že mužstvo zůstalo pohromadě, v průběhu sezony ho doplnil Gamma, který již v Pardubicích dříve působil. Mužstva z druhé poloviny tabulky jsme dokázali přehrávat a s nejlepšími celky jsme měli vyrovnanější bilanci než loni. Možná, že jsme zúročili loňskou účast v první šestce, zápasová zkušenost s nejlepšími celky mnohým našim hráčům určitě prospěla.

Domácí prostředí v ČEZ Areně – to byla letos převratná novinka. Když se teď ohlédnete zpět, byl to krok vpřed?

Přiznávám, že zpočátku jsem měl obavy. Hrát zápasy v ČEZ Areně a trénovat v hale na Dukle, to mně připadalo jako ztráta výhody domácího prostředí, protože orientace v prostoru je pro basketbal dost důležitá. Tyto obavy však rozptýlily fantastické divácké návštěvy. Vždyť místo pětistovky příznivců v hale na Dukle najednou se přišlo podívat na naše zápasy 1200– 3000 diváků, na Nymburk dokonce přes čtyři tisíce. To je na české poměry nevídané. Hráči se tam cítili dobře, kromě Liberce žádný jiný klub v Mattoni NBL tak početnou diváckou kulisu kapacitně nemůže mít. Prostředí si pochvalovali i naši soupeři.

Smolnou sezonu měl letos kapitán týmu Jiří Novotný. Po onemocnění boreliózou si zranil lýtkový sval a sezonu nakonec nedohrál. Určitě týmu moc chyběl.

Jeho nepřítomnost při jeho onemocnění mužstvo zvládlo dobře, jeho předčasné ukončení sezony již hůře. V play off je každý zkušený hráč důležitý, moc nám chyběl ve čtvrté čtvrtině, kdy na některé opory týmu padla únava a výkonnost mužstva poklesla. Pro Jirku to byla opravdu smolná sezona, ale těžko předpokládat, že v dlouhodobé části soutěže k takovýmto výpadkům u jednotlivých hráčů nemůže dojít.

V průběhu roku se zcela jistě na hráčích projevily klubové problémy, které vrcholily ukončením činnosti manažera Davida Musila, byly problémy s výplatami hráčů, šířily se obavy z budoucnosti.

Ano, samozřejmě se v kabině o těchto záležitostech mluvilo, hráči nechtěně byli do těchto problémů vtaženi. Nakonec basketbal je jejich práce a je pro ně zdrojem příjmu. Panoval zde i strach, aby klub tyto problémy nepohltily. Na výkonech týmu se to výrazněji neprojevilo. Paradoxně, když se klub dostal z nejhoršího, tak došlo k polevení v bojové náladě týmu. Ve čtvrté čtvrtině základní části se to odrazilo v divácké návštěvnosti, která dost výrazně poklesla.

Pro každý klub je důležitá výchova mládeže. V Pardubicích má mládežnická základna výborné výsledky. Trenéři však většinou hodnotí účinnost práce s mládeží podle toho, kolik hráčů je použitelných pro postupné začleňování do A–týmu.

Ano, měřítkem musí být reálné uplatnění nejtalentovanějších mladíků v A týmu mužů. Medaile a vůbec úspěchy v mládežnických kategoriích mají spíš motivační charakter pro samotné hráče, jejich trenéry či rodiče. Pro mě jako trenéra je hlavním hlediskem, kolik hráčů se dokáže adaptovat v A týmu dospělých. Letos v našem týmu nahlédli do Mattoni NBL Luboš Moravec, Pavel Harčár, určitým příslibem by měl být dorostenec Jan Špaček. Na druhé straně již stálým členem A týmu je Jiří Jelínek, ale více jsem čekal od Votavy i Malíka. Oba jsou v kádru mužů již tři roky a měli by se tudíž výrazněji prosazovat než dosud.

Pro talentované mladé hráče je možná ideální soutěží II. liga mužů. Myslíte si, že v ní mohou získávat talentovaní pardubičtí hráči potřebné ostruhy?

Pro hráče, kteří teprve nakukují do Mattoni NBL a ještě nemají potřebnou výkonnost, je druhá liga určitě dobrá, ale je třeba, aby i kádr mužstva byl pohromadě, aby bylo možné nacvičovat různé herní vazby, prostě nejde jenom o to zalepit sestavu na jeden zápas. I ve druhé lize by se mělo jednat o stabilní kádr hráčů, kde každý hráč má svoji vymezenou roli.

Výraznou osobností pardubického týmu byl Američan Rahsaan Ames, který i v hledišti má svoje nadšené příznivce. Jaké jsou vaše trenérské zkušenosti s tímto hráčem?

Rahsaan je nesmírně pracovitý hráč, je to profesionál. Na sezonu se velmi dobře připravil a stal se opravdovým lídrem mužstva. Je poctivý v tréninku, dokáže se připravovat i individuálně, zúčastňoval se nepovinných tréninků. Pro mužstvo měl v sezoně nesmírný přínos, byl tahounem týmu. Byl také hodně vytížený, často odehrál celých čtyřicet minut. Je logické, že v závěrečné čtvrtině základní části se již na něm projevovala únava, své sehrával i zájem o jeho služby jiných klubů…

Další velkou osobností mužstva byl Chorvat Denis Mujagič. Ve hře se jeví jako typický vůdce , jak se vám s ním spolupracuje? Leckdy se jeví dost nepřístupně.

Nemyslím, že by byl nepřístupný. On je velice zkušený hráč, má trochu horkou krev, ale chce vyhrávat a je citlivý na křivdy, proto často diskutuje s rozhodčími. Na spolupráci s ním si opravdu nemohu stěžovat. Jako trenér mohu i z jeho zkušeností hodně čerpat pro svoji trenérskou práci.

Sezona skončila, co bude dál, jaký program čeká šestý nejlepší tým v České republice?

Hráči nyní dostali týdenní volno, mají za sebou dlouhou sedmiměsíční práci. Odpočinou si a v příštím týdnu se sejdeme a budou se řešit záležitosti příští sezony. To je však věcí především vedení klubu a nového majitele. Uplynulou sezonu ještě vyhodnotíme.