Jak se zrodil váš trenérský přestup do Pardubic?

Dostal jsem tip od agenta, který mi oznámil, že se v Pardubicích něco děje, s otázkou, jestli bych neměl zájem. Cestou na Slovensko jsem se zastavil na jejich zápase s Brnem. Pak jsem čekal na vývoj situace a koncem minulého týdne se mi s nabídkou ozvali pardubičtí funkcionáři. Předběžně jsme se dohodli na mém působení do konce této sezony.

Po deseti letech strávených v Německu jste byl letos bez angažmá. Necloumala s vámi nejistota?

Abych byl upřímný už trochu ano. Do konce října jsem si dal termín, kdy bych chtěl mít jasno o dalším působení. Sice jsem měl nějaké nabídky, ovšem to bylo z klubů, které od začátku sezony všechno prohrávají, neboť nemají peníze ani hráče. Jednu zkušenost v podobném prostředí už mám za sebou, a tak jsem si řekl, že raději počkám o něco déle.

Sledujete českou nejvyšší soutěž?

Když jsem působil v zahraničí, sledoval jsem Mattoni NBL na internetu. S některými hráči, které znám z německých klubů, jsem si čas od času zatelefonoval. V poslední době do některých českých klubů proudí finance a jejich kádry získávají na síle. To je případ Nymburka, Prostějova a nyní také Pardubic. Také proto její kvalita roste a já si chtěl trénování v nejvyšší české soutěži už vyzkoušet. Na rozdíl od ostatních států je v České republice basketbal pravidelně v televizi, což je podstatné pro diváky i sponzory.

Máte za sebou pouze dva tréninky s novým družstvem. Jaké jsou vaše první poznatky?

V Pardubicích je několik velmi dobrých hráčů. Nevýhodu trochu vidím v tom, že klíčovým hráčům je okolo třiceti let. Jako problém vidím fakt, že družstvo bylo nešťastně sestavené. Je tu hodně vysokých hráčů, naopak chybí menší pohybliví střelci. To se projevuje v zápasech, kdy se například hraje proti zóně.

České veřejnosti moc známý nejste. Můžete přiblížit vaši basketbalovou filozofii?

Vyznávám velmi tvrdý, agresivní basketbal. K dosažení tohoto cíle ovšem musím mít připravené družstvo. To nejde ze dne na den. Délku aplikování mého stylu odhaduji na dva až tři měsíce. Nerad nastupuji k týmu v rozehrané soutěži proto, že jsem nemohl s hráči absolvovat to nejdůležitější, letní přípravu.

Znáte vůbec někoho z pardubického kádru?

Před dvaceti lety jsem trénoval Přibyla v reprezentaci, ročník 1975, a znám také Sanderse, když jsem proti němu hrál s německými kluby v evropských pohárech. Ještě jsem viděl hrát Trnku, který působil v několika klubech.

Vašemu předchůdci bylo vytýkáno, že neumí moc anglicky. Jak jste na tom vy?

Netvrdím, že moje angličtina je perfektní, ale domluvím se s ní a také rozumím. Je velmi jednoduchá a konkrétní. Mluvím v krátkých větách o základních basketbalových pojmech. Je výhodou, že jí rozumí i čeští hráči.

V některých zápasech pardubická lavička působila mdle. Do jaké kategorie trenérů byste se zařadil?

O klidném trénování nemůže být řeč. Jsem bouřlivák, který hecuje družstvo po celý zápas. Nepřeháním to, ale ticho na pardubické lavičce nebude.