Svěřenci srbského trenéra Slobodana Nikoliče nejdříve dostali lekci od Nymburka (42:92), aby v bitvě o třetí místo udolali Nový Jičín (76:74). Hrdinou tohoto střetnutí se stal mladíček JAN ŠPAČEK, který pět vteřin před koncem proměnil obě šestky. V obou zápasech strávil dohromady na palubovce čtyřicet minut.
Již postup do Final Four Českého poháru se dá kvalifikovat jako úspěch pardubického basketbalu. Jak tuto skutečnost vnímali hráči?
Stejně. To, že jsme porazili ve čtvrtfinále Děčín se bralo jako velký úspěch. Moc lidí v republice nepočítalo s tím, že se ocitneme v pohárové čtyřce. Do Brna jsme jeli, střetnout se s nejlepšími týmy a rozhodně ne s poraženeckou náladou. (mrkne)
Vzhledem k rozpačité sezoně jste mohli brát účast v závěrečných bojích ČP jako pohlazení na duši. Žadné nervy, mohli jste jen překvapit…
Je pravda, že jsme na rozdíl od zápasů v Mattoni NBL neměli co ztratit. Očekávali jsme dva těžké duely, a to se také potvrdilo.
Los pro semifinále vám určil Nymburk, nepřekonatelnou překážku…
Říká se, že nic není nepřekonatelného. Jenže se ukázalo, že současný Nymburk je nepřekonatelný. Krok jsme s ním drželi jen chvíli. Hraje velmi tvrdou obranu, proti které se těžko prosazuje. Má silnou lavičku, navíc mu rozhodčí dost tolerují fauly.
V polovině tohoto duelu jste prohrávali o třicet bodů. Bylo rozhodnuto a vy jste se mohli zabývat myšlenkami na zápas o bronz. Šetřili jste síly?
Druhý poločas jsme nemohli úplně vypustit, to by nás Nymburk porazil o osmdesát. (smích) Snažili jsme se hrát naplno, ale v poslední čtvrtině už jsme se trochu šetřili, aby se nikdo nezranil.
Váš soupeř vzešel ze souboje Prostějova s Novým Jičínem. Po nervydrásající bitvě na vás čekal Geofin. Jak jste vzali tuto skutečnost?
Pozitivně. Proti Novému Jičínu se nám v letošní sezoně hraje líp. Na rozdíl od tvrdého Prostějova hraje techničtější basketbal. Až na jedno utkání byly zbývající tři v Mattoni NBL vyrovnané. Jednou s vítězným koncem pro nás.
Pro vás rovněž mohl hrát fakt, že váš protivník se rval do poslední vteřiny o finále. Navíc měl o dvě hodiny méně času na odpočinek…
Mohlo by tomu tak být, ale ani my jsme se neodpočívali. Kouč nám ráno před utkáním naordinoval atletický trénink. Takže jsme běhali.
Na druhou stranu ve vašem dresu nezasáhli do hry Gaidamavicius, Sanders a Payne. Proč?
První dva jsou zraněni, když Ell Sanders se zranil v utkání s Nymburkem. Lavell Payne byl normálně na lavičce, ale trenér ho nenasadil.
Situace byla složitější v tom, že Sanders i Gaidamavicius jsou rozehrávači. Kdo nastoupil místo nich?
Střídal jsem se tam já s Tomášem Greplem. Poprvé v kariéře jste hrál v tak významném duelu přes dvacet minut a hned na postu, který mi není až tak vlastní. Vždyť normálně hraju křídlo. Z toho také vyplývalo, že jsem udělal několik ztrát.
Prakticky od prvních minut tahal favorit za kratší konec provazu. Vy jste však na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny ztratili luxusní náskok a pak následovalo drama až do závěrečného klaksonu…
V prvním poločase bylo na soupeři znát, že trochu tahá nohy a rovněž bylo vidět zklamání z toho, že hraje jen zápas o třetí místo. V tom zmíněném úseku však Nový Jičín hrál v nejsilnější možné sestavě a my jsme udělali několik zbytečných chyb. Když jsme prohrávali 63:67, říkal jsem si, že je to v pytli. Naštěstí jsme se dotáhli a do koncovky se šlo za těsného stavu. (oddychne si)
Rozhodnutí padlo pět vteřin před koncem. Můžete popsat situaci?
Láďa Horák byl faulován Hájkem. Ten ho zranil a dostal nesportovní chybu. Jelikož v tomto případě šestky nemůže házet hráč z palubovky, musel přijít někdo z lavičky. Kouč ukázal na Jirku Jelínka, ale pak si vzal oddechový čas a při něm Ell vykřikoval: „Špaček, ať jde Špaček.“ Tak jsem šel. Měl jsem strach, ale nebyl jsem pod takovým tlakem. Stačilo totiž proměnit jen jeden trestný hod. I kdybych nedal žádný, měli jsme míč a maximálně by se šlo do prodloužení.
