Ondřeji, to co ve svém volnu děláte je záliba nebo koníček?
V současné chvíli spíš koníček. Když se do toho zaberu, tak to už je chvilková posedlost. Zatím nic víc.

Ještě jsme neřekli o co jde?
Jsem takový kutil, kterého baví práce hlavně se dřevem. Beru to jako nejlepší způsob, jak se odreagovat od basketu. Hlavně v létě po sezoně, přijít na jiné myšlenky, vyčistit si hlavu. Něco vymyslet a vyrobit ze dřeva.

Opravdu neobvyklé. Jak jste se k tomuhle koníčku dostal?
Určitě přes tátu a přes dědu. Vím, že i mí pradědové byli truhláři, ale ty jsem nikdy nepoznal. Můj děda byl všestranný řemeslník, který uměl všechno. A tak to mám v sobě už od dětství. Máme dvě chalupy a doma jsme byli vedeni k tomu, abychom na nich pomáhali. A to obsahovalo nejen hospodařit na zahradě, ale i pomoci něco vyrobit. Po předcích tam zbyla velká dílna. Je v ní spousta nářadí, které pamatuje i dvě tři generace. Když jsme o prázdninách nemohli s bráchou lítat kvůli počasí venku za balonem, tak pro nás největší zábava byla zavřít se do dílny. Vzít kus dřeva a mlátit do něj, řezat a postupně z něj udělat co nás zrovna napadlo (úsměv).

Kromě manuální zručnosti musíte mít odbornou znalost.
Ani bych neřekl. Já jsem takový samouk. Hodně znalostí mám od táty a dědy, kteří nás s bráchou všechno naučili. Naučili nás k čemu slouží to či ono nářadí, jak s ním zacházet. Ale sám se považuji stále jenom za amatéra.

Tahle činnost vyžaduje i prostory a s těmi musíte mít v Pardubicích problémy. Nebo se v truhlařině vyžíváte jen o basketbalových prázdninách?
Hlavně po sezoně na chalupě, kde mi to vyplňuje čas mezi tou skončenou a další. To se pustím i do větších věcí, které mě napadnou a chci je realizovat. V Pardubicích občas taky něco udělám. Mám tady jenom věci, které potřebuji k něčemu menšímu. Jsou to věci co má většina chlapů doma k ruce. Přivezl jsem si ale i nějaké speciální drobné pomůcky, či si je přikoupím.

Takže prohrajete a zatímco někdo si láme hlavu do rána, vy si jdete něco vyrobit?
Prohry mě také samozřejmě štvou, ale při manuální práci se na ně dá na chvíli zapomenout. Doma dělám spíš něco malého, co se dá vyrobit v bytě. Jde o modelařinu nebo o to, co kdo momentálně potřebuje. Třeba mamka nebo přítelkyně někde něco vidí, tak je mi líto dávat za to peníze, když to dokážu udělat. Dělám to způsobem pokus omyl. Někdy se to povede hned, jindy to chvilku trvá.

Spoluhráčům jste už také něco vyrobil?
Klukům ne, tady to moc lidí neví. Je to takový koníček, který se dá dost obtížně skloubit během sezony. A taky si musím dávat pozor na ruce. Je k tomu potřeba mít zázemí a nějaké nářadí. Nejde to dělat průběžně.

Basketbalista Ondřej Kohout má truhlařinu v krvi.Jakým největším dílem se můžete pochlubit?
Tak zatím určitě domečkem pro panenky pro neteř mé přítelkyně. Byly jí dva roky a mě napadlo, že bych jí mohl udělat nějaký pěkný dárek k Vánocům. A když přišel Ježíšek, tak z toho byla nadšená. Je to větší než jsem původně zamýšlel. Ono se většina toho, co dělám, se nakonec povede udělat jako větší než jsem předpokládal (smích). Pro dítě ale ideální. Je asi metr vysoký a panenky se tam vejdou i s nábytkem. Rád svoji zálibu spojím s tím udělat někomu radost. Speciálně dětem v rodině.

To byl váš nápad?
Původní nápad byl od mé přítelkyně. Něco podobného viděla v obchodě a říkala, že jako malá si vždy něco takového přála. Když jsme koukali na tu cenu, tak to bylo několik tisíc korun. Řekl jsem si: Tohle by šlo udělat za pár korun vlastníma rukama. Zkusil jsem to a dopadlo k úplně spokojenosti. V hlavě jsem to nosil pár měsíců a práce pak zabrala několik desítek hodin.

Máte v plánu nějaké větší věci, které chcete vyrobit?
Protože si s přítelkyní zařizujeme nový byt, tak se to odvíjí hodně od toho. Mám zálusk vyrobit právě věci, které se nám budou hodit do bytu. Mám to v plánu na léto, ale uvidíme, jak to všechno dopadne. Kolik budu mít času.

Truhlářů je málo. Může současný koníček postupně přerůst v pořádného koně, který by vás po skončení kariéry mohl i živit?
No když přemýšlím o tom, co jednou dělat po skončení kariéry, tak bych to viděl v podobném zaměstnání nebo řemesle. Dělat rukama, něco vytvářet spíš než sedět někde v kanceláři u počítače. (fn)