Vzhledem k vašemu věku, je vám téměř 80 let, je volba superbleskového turnaje nezvyklá. Proč jste si nevybral turnaj s klidnějším tempem?
Já jsem vždycky hrál hodně rychle. A vážné partie už nehraju dlouho, abych se přiznal, ani mě to nebaví. Možná je to proto, že nerad prohrávám a ve vážných partiích prohrávám hodně, zřejmě už mi chybí soustředění.

Byla ve vašem superbleskovém turnaji nějaká zajímavá partie?
Vy to berete hrozně vědecky. Na tyhle otázky si chyťte třeba Davida Navaru, ale já si partie nepamatuju, moc se mi to nedařilo nikdy. (smích) Tady v Pardubicích jsem remizoval s IM Petrem Piskem, s ním se mi daří dlouhodobě, asi mi vyhovuje jeho zahájení.

Čím to je, že v 80 letech hrajete velmi obstojně blitz a celkově se ve výkonnosti držíte pořád na stejné úrovni, i když kolem 50 let většina hráčů zaznamená prudký pokles?
Ti profesionální šachisté hrají celý život, asi jsou trochu přehraní. Navíc se hodně přeceňuje pozice trenéra. Hráč je individualita a šachy jsou individuální sport, hráč potřebuje solidní základ a vlastní iniciativu, v tom mu trenér moc nepomůže. To až pak na vyšší úrovni. Ale ten šachový základ se neztrácí tak rychle. Já se ho navíc stále snažím upevňovat na internetu a odebírám i dva časopisy.

Jak se ještě mimo šachu udržujete mozkově ve střehu?
Prací. Stále ještě dělám stavební rozpočty. Čtení projektů mi už dělá trochu problémy, ale díky soustředění ze šachů to pořád ještě jde.

IM Petr Pisk na vás prozradil, že čím jste starší, tím jste rychlejší, je to pravda?
Možná trochu. Asi už mi chybí trpělivost ty tahy vymýšlet. A u bleskových partií je důležité dělat normální, ne nijak objevné tahy, které vidí třeba jen trochu dopředu, ale dělat je rychle. Soupeř se pak soustředí na to, že hrajete rychle a ne na to, co hrajete.

Co vás baví na šachu jako hře?
Nejvíc mě baví vyhrávat, a jak už vyhrávám pořád méně, tak mě to pomalu bavit přestává. (smích)

(msu, kl)