„Chtěl sem, aby ostatní cítili, že jsem nepřišel jenom mávat vlajkou, ale že je chci i motivovat k výkonům,“ líčil osmadvacetiletý Krčmář.

Snowboardistka Eva Samková i bývalá rychlobruslařka Karolína Erbanová si z něj utahovaly: „Ty jsi tady vlastně za koho? Pardubický kraj?“ A tak musel vysvětlovat: „V Hradeckém jsem se narodil, v Pardubickém jsem začal s biatlonem a v Libereckém teď žiji. Já se cítím všude doma. Když přijedu do Letohradu nebo do Žamberku, tak tam na mě dýchne mládí, “ dodal.

Účastnil jste se také Olympiády dětí a mládeže?
Ano, v roce 2004 ve Středočeském kraji, to mi bylo asi 12 let. A za další dva roky jsem startoval v Královéhradeckém kraji.

Jak jste dopadl?
Mám medaili ze štafety v běhu na lyžích, ne v biatlonu. Už ale nevím, jestli jsme byli první nebo třetí. Zkrátka a jasně: cinklo to.

Jak na projekt mládežnické olympiády nahlížíte?
Mám dva pohledy. Jeden je pozitivní. Děti přijedou a užívají si to, je na nich vidět nadšení ze zorganizované akce. Už na zahájení pořád koukaly kolem sebe a měly jiskry v očích.

Jaký je ten druhý pohled?
Ten je negativní. Už jsem o tom diskutoval i s mými trenéry, když jsem jim říkal, že budu dělat vlajkonoše. Někteří rodiče a trenéři jsou zbytečně přemotivovaní. Kolikrát dětem ladí formu a lpějí jen na jejich výsledcích. Podle mě ve dvanácti nebo čtrnácti je tenhle přístup zbytečný. Tahle událost by měla být za odměnu a ty prožitky a emoce by měly zůstat tady mezi nimi.   (jk, tr)